auti arena racing team

Tým ARTáků se přesunul do malebné Chrudimi k absolvování Rallye Železné hory. Přesun na místo se uskutečnil již ve čtvrtek a následovalo obvyklé soustření. Soustředění zejména na vyplněnost trávících traktů a vypráznění mozkových buněk...
V pátek došlo k seznámení se třemi úseky, na nichž se v sobotu uskuteční soutěž ve třech průjezdech. Nájezdům sekundovaly deště nevěštící moc dobrého. K odpoledni se na všechny počasí usmálo při slavnostním startu na chrudimském náměstí. Následovala druhá část soustředění, jak již to bývá tradicí.
V sobotu proběhl na letišti ostrý start a za sucha vzhůru do prvního měřeného testu. První průjezd trojicí vložek posádce nesedl jak by si přála. K pár chybám se přidal celkově nevýrazný výkon.
Druhá dávka přinesla vylepšení. Ve čtvrté rychlostní zkoušce tým sahal po vítězství, jež mu uteklo o necelé tři vteřiny. Po šestém testu se Martin s Jirkou postupným zlepšováním dostali na bednu ve třídě!
Po skvělém progresu však nemilosrdně zasáhla technika a zničená spojka znemožnila pokračování v závodě. I tak šlo o skvělý výsledek a hlavně zážitek.


start

jedém

Druhý podnik letošního poháru se jel v okolí Havlíčkova Brodu za nádherného počasí. A i kdyby se na oblohu hrnuly chmury, tým měl skvělou náladu. Již při předzávodní poradě ve čtvrtečním večeru se nálada ladila za pomocí kvalitních poživatin "lehce" prokládaných i něčím ostřejším. Posádka se prostě rozhodla zlomit handikep lehkého stroje obětováním svých žaludků a jater.
V pátek se najížděla trať a do poznámkových bločků se muselo vejít čtvero rozpisů. Celkem devět průjezdů se tradičně jelo na dvou úsecích jetých oběma směry. Posádka byla s nájezdem spokojená. Po dobře odvedené práci a odpoledním šlofíčku se ještě více pustila do vyvažování vozu a tentokrát se přidal i vrchní mechanik. Asi se brzo také chystá za volant.
A je tu sobotní osmá hodina ranní a s ní přichází ostrý start a srandičky stranou. No ne úplně ale posádka dokázala z prvního testu vymáčknout vskutku maximum. Celkově desátý čas je bombou! Rychlý přesun na start druhé rychlostky, jestli se nám to nezdálo a opět desátý čas celkově a ve třídě o zlomek vteřiny druzí i s penalizací! Nezdálo!
Bohužel to vypadalo až moc skvěle a tak zakročil alternátor a nechal stroj bez napětí a tím učinil konec soutěži.
Projeté však naznačilo velký potenciál a ještě toužebnější očekávání do dalších klání.


prava

Záčíná sezóna 2017 a arťáci přezbrojili na japonské náčiní s vysokotočivým agregátem. Necelý měsíc na seznámení s vozem a už se jelo na ostro.
Tam kde minulá sezóna skončila se letos začínalo. Soutěž byla kopií nejen po stránce tratí ale, bohužel, i počasím.
Páteční etapa byla opět šotolinová a přídavek vláhy zhora jí postupně měnil v bahennou koupel.

Sobotní díl závodu měl tři etapy po třech testech. Počasí se umoudřilo a konečně byl čas na to opřít se do pedálů a prověřit co vskutku nový stroj umí. Martin tedy odhodil zábrany a jal se soutěžit. Každou následující vložku stoupal pořadím výš a i kvůli odpadnuvším soupeřům se rychle blížil stupním vítězů. Bohužel přesně v polovine závodu v šesté zkoušce dostal hodiny a i přes skvělou Jirkovu instruktáž ztráta přes půl minuty naděje schladila.
Jenže závod nebyl zdaleka u konce a posádka se vybičovala k dalším výkonům. Cílový paprsek proťala na skvělé třetí pozici. V tom ale přišlo další a konečné schlazení ve formě tří penalizací. Patnáct trestných vteřin tak borce odsunulo na bramborovou příčku.
Svezení se ale moc líbilo a zavládl velký optimismus před dalšímy závody letošního poháru.


nocni

leva

po zavode

A je tu závěr sezóny 2016 odehrávající se v obci, jenž má světovou slávu v tom že se tam nepečou žádné trubičky.
Vlastnímu závodu předcházelo soustředění u Martina, kde se rozvaha taktiky a fyzická příprava protáhla daleko za půlnoc.
Páteční matiné sestávající z technické přejímky a nájezdu tratí posádku donunavilo tak, až musel následovat menší poobědový šlofíček.
Do první etapy se v pátek startovalo po páté hodině. Tato sestávala ze tří průjezdů tratí vedenou většinou po "šotolině". Trať byla velmi kluzká a již první průjezd přinesl chybu, kdy se při podřazení zablokovala kola a vehikl šel po tečně mimo trať. Vrchní (a jediný) mechanik Dan dokázal v hodinovém servisu vyměnit rameno, vyťukat blatník, zavařit nárazník a dát vůz do laku. Zbylé dva průjezdy už byly v pořádku a přinesly posádce cenné zkušenosti jízdy za stížených podmínek.
Po přenocování v místním hiltonu se posádka vrhla do druhé etapy. Dle harmonogramu se měla dělit na dvě sekce po čtyřech testech. Jedinou obavou byla obloha jež mohla a také přinesla srážky. Adhese se tak měnila nejen v úsecich ale též v čase. O to však byl závod pestřejší. Pouze osmý test byl pro nehodu zrušen.
Výsledkově to nedopadlo růžově ale vidět cíl je krásné za každých okolností. Těšíme se tak na příští rok a další setkání u soutěžního sportu.


nocni

leva

po zavode

Po delší odmlce se sportovní vůz týmu ART vrátil na traťe soutěžní v osvědčeném osazení s Martinem za kolečkem, Jirkou s notýskem a nově i s citrusovým kurem na střeše.
Martin začal velmi rozvážně a první zkušební úsek mu přidělil 16. pozici. S přibývajícímy kilometry se pomalu zlepšoval a postupoval pořadím vzhůru ke třinácté příčce a tam trochu zaváhal.
Zdálo by se že původní zrychlování způsobila ubývající hmotnost paliva v nádrži. Jenže pak se vozu už nechtělo tahat dvě vypasená ...... a tak se mu lehce podlomily poloosičky. Asi...
V servisu vrchní mechanik jen visel na rtech jezdci jako pilotova fajfka. Pán si preventivně nechal po zralé(?) úvaze a několika potáhnutích vyměnit půl auta. Pak vyrazili a dokonce sestoupili o jednu pozici dolů aby v závěrečném testu výrazně zabrali a vyhoupli se rovnou na šťastnou osmou příčku!


v zatacce

dolu

po vode

Již tradiční odskok z tratí soutěžních si udělal Dan na kopci v Záskalí. Závod je součástí krušnohorského poháru. Vůz se po předchozí soutěži jevil být v pořádku a tak by bylo škoda ho nechat zahálet.
Dan si tak udělal takové selfíčko, kdy si kompletní závod vystačil (no musel) zcela bez asistence. Počasí tentokrát přálo a trať byla umytá po noční prohnané bouřce, zde bez vážnějších následků narozdíl od jiných motoristických podniků. První dvě tréningové jízdy byly posloužily k osvěžení znalosti jak je trať vlastně kopcem protažená. Třetí tímto první ostrá poměřila kombinaci jezdce a vozu s jediným konkurentem ve třídě. Dan by v lehkém závěsu. Před druhou započítanou jízdou se začala stahovat mračna a déšť přešel z mírného až do hustého a krátkého lijavce. To výrazně poznamenalo časy nyní ale ve prospěch našeho jezdce. Ten se takto dostal před konkurenta do vedení o pouhou desetinu vteřiny. Poslední a třetí jízda rozhodla bohužel v neprospěch Dana a ten se umístil druhý. Organizace závodu a byla naprosto bez chyb a celý průběh velmi příjemný čímž byl podtržen tento krásný zážitek.


v zatacce

dolu

po vode

A první soutěž roku 2016 je tu. Oba standardní spolujezdci svou účast museli odmítnout a Martin se musel poohlédnout po jiném odvážlivci. V práci oslovil velmi nadšeného kolegu a ten byl ihned po zkušební jízdě (jistěže v rámci pravidel) přijat jako spolujezdec na tuto soutěž.
Po pátečním najetí trasy, jež sestávala ze dvou úseků jetých oběma směry, se jevila odpolední etapa značně rychlou. Retardéry se tentokrát dávkovalo rozumě a pouze na místech nutných. Večer jsme se věnovali doladění fyzické kondice steaky a výtečným vínem.
V noci sprchlo ( naštěstí jen v noci ) a ráno, po nočním oplachu tratě, přesně v 8:12 jsme odstartovali na trať vstříc téměř osmdesátí ostrým kilometrům.
První RZ byla jeta na jistotu. Po první dvojici zkoušek jsme se nacházeli na krásném 36. místě celkově. Obuli jsme hned zkraje měkké slicky, zatímco u soupeřů bylo vidět obutí do mokra. V druhé sekci jsme postupně zrychlovali, ale polská konkurence, v čele s Magdou, značně ujížděla. Odpolední sekce byla lepší než ranní. Užili jsme si průjezdy na vytočenou šestku, kde jsme z felicie dostali max rychlost kolem 165km/h. Podvozek fungoval skvěle.
Kolem trati jsme měli čas vidět velké množství diváků a na přejezdech nám mávali caparti. A bezesporu i nám byl určen transparent "Seš dobrej", protože jsme do cíle dojeli na celkovém 29. místě a 7. ve třídě. Polské Civiky jsou výkonově výrazně lépe vybavené a na takto rychlé trati je těžké je stíhat. I tak jsme se dostali na rozdíl 1,5 vteřiny na kilometr. Vůz fungoval bez potíží a těšíme se na další klání.


v zatacce

Letošní babí léto si arena tým chtěl vychutnat během závodního víkendu v okolí Světlé nad Sázavou a bez bab.
V pohostiném kraji jsme najížděli dvě tratě v obou směrech novým zajížděcím vehiklem s extra pevným podvozkem a skrytým agentem novodobé říše zla v palubovce.
Po večerním tmelení (tlemení?) nám ráno další asijský agent naservíroval míchaná vajíčka, což bylo poslední návěstí pro ranní řazení vagónků na jednokolejnou trať, jež už tak byla zcela zahlcena od kuropění.
Martin, jinak mašinfýra pro tento podnik, vskočil optimisticky k ovladačům našeho stroje. Bohužel páteční epizodka s upadnuvším komínkem nebyla poslední a již během první rychlostní vložky mu zůstala jedna velmi důležitá páčka v ruce. V depu se drážní technici pokusili závadu odstranit velmi sofistikovaným způsobem, což se také povedlo. Alespoň na přejezd na dalsí zkoušku. Pak se opět páčka uvolnila a komínek též. Zvolený způsob opravy asi zase nebyl tak vyspělý. Ale nedivte se, ty vozy jsou hrozně zastaralé a bez dotací to dnes prostě nejde. Tímto bohužel výlet skončil ne zcela slavně.


v zatacce

V přípravě na další soutěž se tým arena jal potrápit lokální silnice v rámcí Krušnohorského poháru jež si tentokrát odskočil do hor Lužických na kdysi slavnou trať vedoucí do Záskalí.
Dan i Jirka se vrhli vzhůru kopcem, kde jsme kdysi sledovali slavné jezdce. Ti tenkráte kořili zatáčkovitou trať na legendárních strojích, jejichž udržované kopie se proháněli i tentokrát.
Účast v závodě byla krom zábavy i testováním zkráceného řazení a hlavně nového obutí před Rallye České Středohoří. Ta však byla den před konáním zrušena. Pneumatiky se po ránu nechovaly nijak úžasně, avšak s přibývajícím časem a teplotou se umoudřily a vzájemně si s piloty i vozem sedly.
Jízdy odsýpaly a po boku Dana se svezl i jeho syn Bára, jíž asi v budoucnu nějaké svezení za volantem sportovního vozu nemine...


v noci

sutry

kuci

A hurá do nové sezóny! Arena tým vyrazil v osvědčené sestavě na úvodní podnik ČMPR do Hořovic, kde se vloni velmi zadařilo.
Propozice utkání lákaly svou večerní etapou, slibující ne zcela všední zkušenost. Na vůz se pověsila světelná rampa předchozí den a tímto ušetřený čas umožnil posádce absolvovat seznamovací jízdy, technickou i administrativní přejímku bez asistence doprovodu. Ten si svá velectěná pozadí přivezl na místo až večer před slavnostním startem na náměstí v Hořovicích.
Startovali jsme přesně v půli pole 113(!) vozů na listině přihlášených. První etapa byla složena ze dvou průjezdů jedné trati. První průjezd naši borci jeli za soumraku, kde druhý již za plné tmy. Obtížnost nočních jízd nezlehčoval šotolinový povrch a z něho zvířený prach nakonec i s mlhou. Kvalitní jízdou bylo dosaženou čtvrté zatimní příčky před sobotním pokračováním závodu.
Ráno nás přivítalo slunce s příslibem krásného dne poněkud však hekticky nastartovaného. Díky výkonu z večera posádka startovala již 32. a úprk z hotelové snídaně zajistil včasné dostaveníčko na časové kontrole.
A pak již vše běželo jako po másle. Sobotní etapa se jela ve třech částech po třech testech. Tratě našemu vozu ne zcela vyhovovaly. Obsahovaly mnoho rychlých přímých úseků umravňovaných retardéry. A zde docházelo ke ztrátám, jež však pilot byl hotoven nahradit svým umem a odvahou. Cíle tak dosáhli na, s přihlédnutí k okolnostem, pěkném pátém místě. A že se okolo vozu dělo spoustu zajímavého. Setkání s cyklistou na trati rychlostní zkoušky bylo pořadateli komentováno: „My o tom víme to je místní blázen.“ Tušíme, že při jeho případném sestřelení, by nezachovali stejně chladnou hlavu. Setkání se srnama už tolik bouře u našich borců nevyvolalo, protože mu předcházel další cyklista vyskakující z dráhy řítícího se stroje.
Zajímavostí jistě je dokonalá časová konzistence posádky kdy se pilot vešel ve všech průjezdech do pár vteřin!


v noci

sutry

kuci

Sezóna 2014 se zdála býti již mimulostí, když tu se zrodil nápad zúčastnit se Rallye Světlá. Termín konání v půlce října mohl míchal počasím a také během pátečních seznamovacích jízd nevypadala obloha zrovna blankytně.
Soutěž se odehrávala v blízkém okolí Světlé nad Sázavou a obě tratě se jely v dopolední sekci dvakrát jedním směrěm, zatímco odpoledne byl průjezd druhým směrem.
Po ranní bitce o mísu (ano "tu mísu") nám pohled z okna penzionku nedával moc nadějí na oschnutí velmi posmrkaných silniček. Nicméně posádka se ke startu postavila rozumně a již v první zkoušce okusila jaké je jezdit po poli s nízkoležícím strojem. Naštěstí se pod plným plynem z živné půdy dostali na asfaltové podloží bez poškození jen s malou ztrátou časovou.
Následovala druhá a třetí jízda v pěkném tempu a ve třídě byli časy velmi vyrovnané.
Pak přišla čtvrtá rychlostní zkouška a toliko diskutovaná levá osm, kde vůz uklouznul do škarpy. Po dlouhém vyhrabávání silou motoru (diváci opravdu nepomohli) padla ztráta jedné minuty i kvůli proražené pneumatice. Tímto se naděje na pódium odsunula do pouhého čekání na chybu konkurentů. A na tu nedošlo a je to dobře. Ve třídě byli závodníci velmi vyrovnaní a šlo tak o velmi povedenou soutěž i pro naší posádku, jež utrpěla bramboru ale vcelku chutnou.


mimo trat

minuta v pr...

kuci

V předposledním červencovém víkendu se centrum závodu z lázeňských Teplic přesunul do Litvínova aby nebyl rušen klid obyvatel a hostů na procedůrách.
Industriální panoráma města Litvínov k automobilové soutěži padlo lépe. Vlastní dvě traťě zkoušek byly podobné jako nad Teplicemi jen o něco západněji položené. Nutno zdůraznit, že charakter i povrch tratí odpovídal závodu do vrchu spíše než soutěži. Na obou tratích bylo dohromady jediné odbočení.
Rozhodujícími faktory tak byly váha a výkon vozu a to nám nenahrávalo do rukou moc trumfů. K organizaci zázemí bylo jako vždy co vytknout ale časový harmonogram byl dodržen a po startu závodu už vše běželo dobře.
Hned od brzkého sobotního rána bylo jasné kam teploty poputují. Na dodržování pitného režimu jsme měli natrénováno (a někteří ještě zásobu) z předchozího večera, kdy jsme navštívili patrně jedinou funkční restauraci ve městě kde nevaří do tří. Do tří odpoledne.
Na prvním testu jsme zvolili taktiku oťukávání a zejména retardéry bylo nutné nepodceňovat. Za okrajem asfaltu byla zhusta jen škarpa a dále lesní porost. Před druhým retardérem jsme se dívali chvilku na cestu bočním okýnkem ale to bylo jen na probuzení. Také kontrolu v cíli bylo nutné probrat z klimbání a Jirkův efektní výjezd z posledního retardéru splnil tento úkol na jedničku.
Druhý rychlostní test byl okořeněn výjezdem na nezpevněný plácek kde se dalo vyrobit číslo pro diváky a také rychlou sekcí za oním jediným odbočením. To byl také jediný úsek kde se jelo z kopce a kombinace dvou levých zatáček byla již trochu "na srdíčko". Tuto zkoušku jsme projeli bez jediné chybičky. Časy vepsané na tabuli prozradily skutečnost předtím pouze tušenou. Nejsme na tom v porovnání s konkurencí zrovna nejlépe.
Po druhé vložce následoval servis a na ten jsme se dokochali předlouhým přejezdem, kde byl čas obhlédnout krásy Krušných hor. Před třetí ostrou jízdou jsme takticky rozhodly, že přidáme ale retardéry prodáme. Výsledný čas nám značil pouhou vteřinu zlepšení a bylo cítit, že pneu nejsou v ideální konstelaci vinou vysoké teploty. Čtvrtý test už se vyvedl o mnoho lépe. Zlepšení proti minulému průjezdu bylo o osm vteřin a to nám zvedlo náladu i vlivem nulové chybovosti pilota během jízdy.
Na přejezdu na start páté jízdy se odporoučel prvek spojující poslední díl výfuku a vůz dostal ještě sportovnější zvuk. Výkon vozu to však neovlivňovalo. Těsně před startem jsme tlumič nasadily do potrubí. Ihned na startu tento vypadnul a o pár sekund déle bohužel vypadnul i výkon pohoného agregátu a to zcela. Vůz jsme zvládli rychle odtlačit mimo trať a zbytek závodu si prohlédli jako díváci a stačili ještě okřiknout cikáňata přebíhající trať jak jím bylo třeba.
Identifikace závady nebude snadná, jestli vůbec možná, z důvodu pozdějšího bezproblémového nastartování vozu.


mimo trat

kolem gum

dřina

Třetím podnikem, kterého se letos účastnil náš tým byla soutěž v níž se nám loni jako jediné podařilo dojet a to 4. Pewag Rally Orlické hory 2014 startující z Opočna. Za volant se tentokrát po dlouhé absenci posadil Dan a notičky mu četl Jirka. S technikou to letos - ťuk ťuk - vypadá dobře a tak před startem neproběhla žádná evoluce.
  První rychlostní test se jel již v pátek a k večeru. To co předcházelo za (ne)organizační procesy se však vymykalo běžnému rozumu. Předepsaný čas startu a průběh pátečního odpoledne se tak jevil hraniční k nasazení světelné rampy. Nakonec nebyla potřeba ale jízda byla extrémně náročná kvůli zapadajícímu slunci.
Sobotní program soutěže začínal v pohodový čas. To dalo účastníkům v pátek dost času na seznámení se s místními obyvateli a jejich pohostinstvím. Teda kdyby bylo kde. Druhá RZ by byla rozehřátím na závodní den. Vinou havárie byla naše posádka "podarována" volným průjezdem.
Ostře se tedy, pro nás, jelo až ve třetím testu. Tato trať střídala povětšinu asfaltových povrchů s trochou šotoliny a průjezdy obcemi, lesy a poly. Posádka dorazila do cíle beze ztráty kytičky.
Čtvrtá zkouška se jela na stejné trase jako druhá a tentokráte se pilot již dočkal. Náročný byl zde zejména úsek s tekoucí vodou a šotolina důkladně prověřila styčné plochy vozu s podkladem. A nešlo jen o pneu. Pátá rychlostní zkouška opakovala třetí.
Šestý úsek byl posádce opět odepřen vinou další havárie. Poslední zkouška již nedávala šanci na výraznější zásah do boje o stupně vítězů, avšak zajetí celé soutěže bez jediné chyby a technického zádrhele je vlastně velice pěkným výsledkem. A z počtu odpadnuvších bylo zřejmé, že nejde o banální výkon.


rampa

kolem gum

dřina

Po skvělém startu do nové sezóny se tým zapsal do podniku V. Rallye České Středohoří 2014 mající centrum v Litoměřicích. Složení posádky bylo shodné jako v poslední soutěži jen role se prohodily. Technika opět prošla kůrou a hlavní mechanik zabudoval nové palivové čerpadlo a příslušnosti s tím spojené. Posádka na sobě též zapracovala a v rámci přípravy zkonzumovala blíže neurčené množství ideálního iontového nápoje a několik neštasných vepříků přišlo o meniskus.
  První rychlostní test byl náročný zejména počtem retardérů hrozících penalizací. Jirkovy se podařilo všechny projet bez doteku a zklamáním byl opětovný pokles výkonu známý z předchozích podniků .
Před druhou RZ proběhla servisní oprava a restartováním řídícího centra vozu se zadařilo dostat výkon agregátu na požadovanou úroveň. Průběh testu byl bezproblémový, pouze lesní spojka a průjezd viaduktem prověřil podvozkové skupiny. Trochu obav nesla nutnost dalších třech průjezdů těmito úseky a zda technika a pneu vydrží.
To však netušili co je čeká třetí zkoušce. Dlážděné useky mají jistě to nejlepší za sebou a adhese není také z nejlepších. Rozumným přístupem docílila posádka udržení vozu v celku i za cenu časového propadu.
Čtvrtá jízda byla kopií druhé a proběhla uspokojivě. Pátá vrátila závodníky na dlažbu. Opět vše proběhlo výtečně s druhým nejlepším časem v cíli.
Šestý úsek opět kopíroval druhý a sedmá zkouška byla zrušena. Osmý test opět bez potíží, a s zvesela houstnoucím deštěm, dokončil tým na druhém místě
Do poslední zkoušky posádka nastupovala s patnáctivteřinovou ztrátou. Po přísunu vody z mraků byl vůz přezut. Během testu Jirka se vzepjal a zajel nejlepší čas testu a stáhnul náskok prvního na necelým osm vteřin. Krásně tak obsadil stříbrnou příčku v cíli vydařené soutěže.


rampa

kolem gum

dřina

  Po loňské sézóně plné technických obtíží bylo přes zimu přistoupeno k jisté evoluci na sportovním náčiní. Pohoný agregát prošel ladící kůrou aby se zamezilo výkyvům ve výkonu a též elektrointalace prodělala kompletní předělávku. Velké oběti přinesl na oltář technické přípravy náš šéfmechanik Dan, jemuž tímto patří dík a uznání.
  Prvním letošním podnikem byla Rallye Hořovice 2014.
  Soutěž sestávala ze dvou etap. První jetá jako prolog se uskutečnila již v pátek a obě její RZ byly plánované na noc, čož bylo pro tým nóvum. Nakonec se jela pouze jedna, a za mokra to byl o to větší zážitek. RZ dopadla dobře tedy vlasně výborně - nejlepším časem ve třídě. Zbývalo se soustředit na sobotní část a posádka Martin a Jirka se nenechá rozptýlit.
Sobotní etapa začala RZ 3 Zaječov-Olešná jež startoval v mlžném oparu a proběhla bez chyb. Následující čtvrtý test byl zcela excelentí kombinací povrchů a míst. V lesním úseku se pilot nevyvaroval menší chybičky ale naštěstí se to projevilo jen lehkým zdržením a i přes to byl opět nejrychlejším ve třídě.
Pátá zkouška byla celá vedená lesem a také zde naše posádka neudělala jedinou chybičku a dosáhla na druhou příčku v RZ. Šestá zkouška byla opakováním třetí a posádka zajela téměř identický čas. Test sedmý kopírující čtvrtou zkoušku byl zlepšením o pět vteřin. Osmý test byl zrušen a v devátém se odchylka času vešla do jedné vteřiny s časem z RZ3 a RZ6.
Posádka nastupovala do posledního testu ve vedení s kvalitním časovým náskokem a vše se zdálo v naprostém pořádku. Přibližně ve dvou třetinách trati poklesnul výkon motoru a posádka doplachtila do cíle s velkou časovou ztrátou.
I přesto se nám podařilo udržet na prvním místě a obléknou si zlatý věnec pro vítěze..


nocni usi

bokem

bokem

  Letošní druhé klání volného poháru byla Rallye Posázaví 2013.
  Soutěž setávala ze tří etap po 3 rychlostních zkouškách. Všechny se nacházely v blízkém okolí Havlíčkova Brodu a jednalo se krásné průjezdy jak rozmanitou krajinou, tak obcemi, což je nutno zvláště dnes ocenit.
Po seznámení se s tratěmi testů, jsme se stáhli do příjemného penziónu a jedinou obavou zůstala starost o počasí na den závodu. Po několikahodinovém pozorování krajiny přes okna a dna sklenic jsme usoudili, že opravdu není v naší moci ovlivnit počasí.
Ranní pohled z okna nás bohužel nepotěšil. Pršelo a bylo hodně mokro. Dnes to bude spíše o technice jízdy než výkonu. Což by nám, na druhou stranu, mohlo pomoci.
Posádka se tedy nasoukala do vozu, ve správný čas přehoupla přes startovní rampu a zmizela vstříc prvnímu ostrému testu.
Bohužel netrvalo dlouho a do depa dorazila špatná zpráva o spálené spojce hned při startu jež vedlo k okamžitému odstoupení ze soutěže. Byla to velká škoda vzhledem ke krásným tratím a navíc se počasí umodřilo a soutěž končila zalitá sluncem.


prach jsi a v prach se obratis

  Nová sezóna je tu a ART se rozjel do malebného městečka Opočno, aby se v jeho okolí pokusil zúročit investici do naladění hnacího agregátu. Tím podnikem byla soutěž Rallye Cupu zvaná III PEWAG Rallye Orlické hory 2013.
  Soutěž sestávala ze 6 zkoušek rozložených na dvou "přírodních" tratích a autodromu Hradec Králové.
Prvním oříškem bylo už jen včas se dostat na autodrom Hradec Králové. Se "zásobou" dvou minut jsme prošli ČK a čekali na start 1RZ, která byla vedena jako paralelní jízda s nejbližším soupeřem. Jízda proběhla bez obtíží a vyrazilo se na 2.RZ opět sáhodlouhým přesunem.
Ve vesničce Olešnice se uskutečnil první ze tří průjezdů této trati. Vše probíhalo skvěle až na výkřik "Ježkovy oči!" za osadou Ježkovice, kdy jsme trochu prokličkovali stromy na výjezdu z levé zatáčky.
Následující zkouška strašila většinu posádek několika "autokrosovými" úseky. Toto se potvrdilo několika fatálními poruchami v obou z průjezdů. Než mohl kdokoliv svou drahocenou techniku obětovat, tak si musel počkat až na start zkoušky dorazí někdo z pořadatelů! Náš stroj naštestí proklouzl tratí díky precizní pilotově volbě stopy bez poškození. Tímto jsme měli nastaven časový etalon pro následující průjezdy obou tratí a jali se je zlepšovat.
Další testy byly opravdu "pouze" vylepšováním předchozích i přes několikerá klopýtnutí v navigaci. Po očku jsme tak pokukovali po konkurenční posádce, jež v 2.RZ nastavila čas zcela mimo naši misku. Tak jsme odkrajovali v každé vložce po kouskách z jejich minutového náskoku až do finálních 4 vteřin v náš prospěch.
Tímto jsme se umístili na druhém místě ve třídě a hlavně dovezli vůz bez jakékoliv závady do cíle.

Filcka na rampe

F frci

F frci

  Z malé loužičky přeskočil tým ART do větších vod a zapsal se k účasti do Rallye České Budějovice.
  Již ze startovní listiny byl patrný výskyt spousty štik a příslib kvalitního svezení.
Také rozložení tratí slibovalo větší možnost vyřádění ale také vyšší náročnost kladenou na naše matadory. Jak napsal jeden nejmenovaný pilot našeho týmu "Pro nás je to jako MS republiky". Ať už tím myslel cokoli, měl (asi?) pravdu.
Tak se hoši pustili do boje s rozvahou a cílem dojet soutěž v pořádku a snad i s nějakým skalpem na nárazníčku.
1.RZ byla jen ošlapávací a druhá lesní vlastně též. Na třetí už to chtělo zabrat ale tu se opět projevila slabina naší techniky a hnací agregát nejevil nadšení k práci jemu určené. To se bohužel neslo i zbytkem zápolení. Ve 4. RZ došlo k menší krizi, jež dobře dopadla. Pátý měřený úsek přinesl další zhoršení časů minulých a podezření na dýchavičnost motoru při vyšších teplotách potvrzovala 6. RZ, která se jela v lese a za asistence mraků. Najednou tu bylo zlepšení o plných 15s na zkoušku.
Sedmá RZ opět na slunci s plynem na podlaze a mrzkým časem a poslední osmá v lese bez výkonových výpadků. Tímto se posádka posunula na krásné třetí místo ve skupině. Od zadu.
Kromě obšírně známé ale neodhalené (neodhalitelné?) potíži s výkonem se jednalo o krásný závod s výbornou organizací a přínosem do nůše zkušeností. Jen tak dál!

Filcka

F frci

F frci

  Rozkvetly šeříky a "osvoboditelé" v Milovicích už delší dobou nejsou. Kdo je zde však pravidelným hostem je cirkus závodů Amater Rallye.
  Arena racing team vyrazil v plné sestavě tří pilotů s touhou aby tentokrát vše vyšlo a technika nezkalmala. Nezdařilo se vše na sto procent. Pohonný agregát nejevil snahu podávat plný výkon a docházelo i kompletní absenci výkonu. To však jen v krátkých časových úsecích.
Vůz byl obut v závodní sliky jež prokázaly výbornou funkčnost i za vysokých teplot. Postupně se situace pro ART vyvýjela dobře i kvůli obtížím soupeřů. Radikálně však vstoupilo do závodu počasí, kdy od čtvrté jízdy začalo pršet. Rozdíl v časech byl až půl minuty a tak ti co zajeli za sucha měli navrch. I bez přezutí se podařilo všem jezdcům dotáhnout všechny jízdy do konce a Martin si opatřil další kalíšek do sbírky za druhé místo.

Filcka

F frci

Fotky si můžete prohlédnout v galerii.

  Kalendář se překulil o další cifru a i seriál Amater Rallye pokračuje v zaběhlých kolejích.
  Opět se bojovalo v Milovicích na trati protažené vojenským areálem kudy se dalo. Pro tým arena byl závod velmi krátkým. Nově repasovaná skříň plná rychlostí se záhy proměnila v skřínku zabranující přenosu rychlosti z pohoného agregátu na kola.

Filcka

v garazi

krup

  Do dalšího ročníku Amater Rallye Cupu naskakoval tým arena racing opožděně. Dvě třetiny jezdeckého obsazení pojalo svou fyzickou přípravu na nadcházející sezónu vážněji. Vydali se tužit tělo a zkoumat stez(s)ky Korsické rallye.
  Premiérovou se tak stala až druhá zastávka nového ročníku na téměř domovské trati v Milovicích.
  Počasí vyšlo dobře, technika neklamala , převodová skřín řadila, kola se točila a výsledkem bylo obvyklé seřazení našich třech jezdců ve výsledkových listinách.

Filcka

3. kamen

  Naposledy se sešli borci a borkyně soutěžící v Amater Rallye Cupu na trati nejtradičtější ve vojenském prostoru Milovice.
  Staré náčiní nás již opustilo a tak od nynějžka máme v záloze pouze Jirkův zatím civilní turbo vůz a hlavním strojem zůstává paní F.
  Novinkou jsou však dvě nové tváře v týmu, které se již od svezení v horkém křesle navigátora nedají lehko odradit.
  Počasí závodu přálo, technika také šlapala a tak se celým dnem oba jezdci prokousávali bez vážnějších potíží. Výsledkem byl druhý pohárek přibyvší na Danovu poličku. Novopečený vícetaťka Martin byl pravděpodobně ještě rozptýlen zapíjením druhého potomka a tak se občas zamotal do hodin více než zdrávo. Důsledkem je poněkud zadní pozice v poli ale tentokrát to omluvíme.

Filcka

Brambora

  Návrat do poháru Amater Rallye Cupu si ART tentokráte naplánoval v poněkud větším stylu. Čtyři přihlášení jezdci značili vytažení starého náčiní a tak se na světlo závodní podíval po delší odmlce pan G.
  Trať v Sosonové je jezdcům důvěrně známa z předchozích podniků a tak nic nebránilo se vydat závodit. První kolo jízd proběhlo bez problémů, v druhém se však Jirkovi zdařilo o další kousek potunit již dávno vyměnění hodné blatníky. Tentokrát při sjezdu z mostku změnil své kontury levý přední kus. Možná to byl i impuls a při druhé jízdě Martina J. se vyvalil kloub levé polosy ze svého domoviště a závody tak pro tuto dvojici skončily.
  Druhá dvojice si zatím užívala jízd naplno. Tedy ne tak docela. Na Martina K. je paní F poněkud alergická a jeho mohutné ataky na akcelerátor velmi často odmítala a výkon přicházel přetržitě. Dan si na tento nešvar nestěžoval, tak vůz asi vycítí kdo se k němu jak má...
  Zbytek závodu nepřinesl větší vzrůšo vyjma děštivé přeháňky, jež ze zaprášených úseků trati poblíž šotoliny udělala dočasné kluziště. Mnozí na té skutečnosti prodělali a naopak jiní vydělali ale i to je součástí těchto klání.

Filcka

Golf

Filcka

Fotky si můžete prohlédnout v galerii.

  Tým ARŤáků se rozhoupal k vykročení z víceméně stojatých vod Amater Rallye Cupu na vyšší hladinu rallye sportu a podal přihlášku na Rallye show Stříbro. Propozice závodu slibovala nastínit jak jezdí velký kluci a to zejména traťí, jež vedla po běžné silnici většinou lesem se vší krásou i blízkostí nebezpečí.
  Strategie byla předem daná. Sám pilot Martin prohlásil za prioritu nejvyšší dojet do cíle, což bylo potvrzeno i na dlouhé poradě v pátek před soutěží. Porada byla tak náročná, až někteří členové týmu bědovali z rozbolené hlavy ještě v sobotní odpoledne.
  Nicméně brzké ráno nás nepřivítalo zcela ideálně a spolu s Rákosníčkem jsme se dokrájeli mlhou z ubytovny do pak fernet, kde přečkal noc náš stroj. V 8:40 to začlo a posádka vyrazila vstříc členité trati.
  A to je vlasně vše. Jezdci se za vydatného přispění navigátora nepodařilo vykolejit z původního závazku dojet. Jedno zaváhání tu bylo, naštestí bez efektů na karoserii a přilehlém okolí. A výsledek se samozřejmě dostavil a bylo jím krásné 2. místo ve třídě a 16. celkově.

Filcka

Filcka

Filcka

Fotky si můžete prohlédnout v galerii.

  V předjaří kolotoč Amater Rallye Cupu docestoval na testovací okruh v Bělé pod Bezdězem.
  Ač několik předchozích dekád vládlo suché a slunečné počasí, přímo před závodem se vrátil do kraje mráz a sníh. Tím trochu rostly obavy co obout na obruče. Volba byla jednoduchá z důvodu nemajetnosti jiných, nežli tvrdých slicků, ještě z železné zásoby fy Matador. Již první jízda ukázala jak moc je trať kluzká a bylo třeba se držet na konzervativní straně závodního amoku.
  Obrovská rána do týlu týmu přišla při první Martinově jízdě, kdy při průjezdu šikanou obnažilo LP zavěšení části, které se ve slušné společnosti neukazují. Tým se rozhodl to tentokráte nevzdat tak rychle a rameno s ustřiženým čepem vyměnit na místě. Díky následným problémům jiných posádek mohl Dan odstartovat již do druhé jízdy.
  Následující jízdy probíhaly vesměs bez potíží a i časy se postupně zkracovali. Ne tak Danova jízda páté rozjíždky. Při brždění před vracákem u kruhového objezdu, kde se dosahovalo vysokých rychlostí nepochopitelným nahrazením retardéru jakýmsi zúžením tratě se pilot poněkud zapoměl a brzdění bylo opravdu jedno z nejdivočejších. Nejprve šel stroj do smyku a následnou korekcí se otočil kolem svislé osy tak, že přicestoval do vracečky pozadu. Vše ale proběhlo pouze na asfaltce a po posunutí gum ohrazujících trať zařadil pilot 1. rychlostní stupeň a odjel do cílového kopečku. Teprve po zastavení závodníkovi došlo jaký "žertík" provedl a pořádný adrenalinový kopanec ho definitivně probral.


Filcka

Filcka

  Návrat na světové traťe se týmu tentokrát vyvedl. Amater Rallye Cup vyrazil na okruh v Sosnové kde se uskutečnilo již šesté porovnání sil ve všech třídách.
  Tentokráte tvořil jezdeckou sestavu pouze jeden zástupce ze standardního tria doplněn Martinem J. Pro něj to byl již druhý počin v našich barvách. Bylo to však poprvé co usedl v novém náčiní. Ani pro Jirku nebyl vůz zcela starou známou. Po "katování" neukázněným Martinem v posledním závodě bylo zjištěno, že poškození nebylo pouze otázkou zavěšení pravého předního kola ale přešlo až do nosné časti karosérie. Vůz tak absolvoval nápravu na rovnací stolici.
  Jak bývá zvykem v Sosnové, slunce nebylo vidět, i když ve zbytku kraje svítilo celý den ale trať byla mrazy vysušena.
  Jirka se celý závod pohyboval na třetí příčce ve třídě a podařilo se mu jí udržet. A tak dosáhl poprvé na stupně vítězů a odvezl si domů pohárek. I výkon Martina J. zaslouží pochvalu za držení kroku s ostatními pravidelnými účastníky a sedmé místo je rozhodně úspěchem.



Filcka

Opět na trati! Po absenci v poslením klání Amater Rallye Cupu zaviněném pracovním vytížením a nemocí, náš tým dorazil opět na start. Přijížděli jsme s odhodláním konečně dojet protože poslední závody nám především technika nevycházela vstříc.
Po seznamovacích jízdách byla vzájemná shoda, že tentokrát se pojede na jistotu, bez zbytečných excesů a hlavně aby se vozidlo, samozřejmě i s posádkou, dostalo v pořádku do cíle.
Trať byla suchá ale místy na ní mohl být nafoukán sníh, jež se časem uklouzal do ledovata. Rozjíždky probíhaly v klidu jen posádka žluté Honda Civic vytunila stroj okulením přes střechu, ale vesele pokračovala v závodě dál.
V místě vračečky, před úsekem kde se jezdí skrze garáž, se po dvou prasknutí pneumatik zjistil pozůstatek traverzy z konstrukce již neexistující budovy. Jak vozy projížděli vračečku smykem došlo k odhrnutí okolního rumu a obnažení této. Přítomný pořadatel sice nahlásil danou situaci vedení závodu, avšak úprva tratě byla ponechaná až po skončení rozjeté jízdy. To bohužel stálo posádku Škody Felice start č. 86 závod, kvůli ulomení závesu o uvedený profil.
Čtvrtá rozjíždka vystavila stopku našemu týmu. Neukázněný Martin i přes úvodní rozhodnutí katoval jednu ze zatáček a poškodil pravé přední zavěšení. Svého činu litoval a tak byl uvrhnut pouze do podmíněného trestu a platí příští chlastací kulturní akci


Filcka

Martin

Fotky si můžete prohlédnout v galerii.

Tak už se nám čas přetočil na zimní režim a dočkali jsme se třetího podniku Amater Rallye Cupu konaném v Milovicích. Trať byla vymotána kompaktně na západní časti areálu s několikanásobným průjezdem kolem startu.
Zbrusu nové obutí a suchá trať slibovala spoustu krásných zážitků pro všechny zúčastněné snad s vyjímkou týmu RP & spol, kteří vědí své. Našim barvám vystavil žlutou kartu silentblok držící převodovku, jež se rozhodl už víc nehrát pro tým a to již v první jízdě. Po improvizované opravě se s vozem dalo jet jen se zatnutýmy zuby. Trať byla místy dost rozbitá a o to více nám zatrnula při každé ráně, kdy se agregát opřel do lyžiny jak Dave Grohl za mlada.
I přes veškerou snahu a um jezdců se bohužel dostavila i druhá žlutá, kterou tentokrát dostala poloosa, znavená vším tím humbukem kolem ní. A pravidla jsou neoblomná a po druhé žluté následuje automaticky červená a odstoupení z klání.
Rozhodně jsme nebyli jediní kdo skončil pro technickou poruchu ale jak pořadatel doporučoval před startem, pokud trať není zrovna ze žurnálu FIA, je nutné techniku také pošetřit. Zajímavostí byla též poslední jízda při níž začlo notně pršet a zcela se změnili adhezní poměry. Pochvala tedy míří všem, kdo se dokázali ovládnout a dovezli stroj do cíle bez újmy!


Filcka

Filcka

Druhé klání sezóny zavedlo borce naší sestavy do světoznámého areálu v Sosnové u České Lípy, kde ještě v lesích doznívaly ozvěny ME v rallyecrossu. A účastníci Amater Rallye Cupu se nechtěli dát zahanbit a kopali své oře do slabin co to šlo!
Nové náčiní našeho týmu si s námi tentokrát začalo hrát hned během tréningových jízd. Po prvním průjezdu stoupala teplota chladícího média nad příjemnou hladinu a bylo třeba nahodit agregát vod větráků (©Tři sestry). Ventilátor však nebyl ochoten vykonávát svou funkci. Odborná pomoc musela přijít z řad spřátelených týmů, jelikož na tento závod dorazilo jen nejtvrdší jádro arťáků M & J.
Ač se ventilátor netočil popíjel proud a během rozpravy i projevil nějaké snahy a točil svým tělem. Po rozpravě byla tedy baterie vybitá a bylo nutno vůz startovat klikou tahem.
Tváře nastavené časomíře po první jízdě byly poněkud protažené. První kdo přišel do řecí a byl obviněn, byl samozřejmě ten kdo se nemohl bránit. Ano paní F byla obviněna ze špatného postoje k závodům. Ale jak už to tak v našem systému bývá, na vině byl gumový člen spojující sedačku a ovládací prvky vozu a již druhá jízda ukázala zlepšení o 15 vteřin.
Podařilo se dojet všech 6 jízd, ač ne zcela bez piruetek, alespoň bez poškození vehiklu. Výsledky jsou tedy v relaci výše uvedeného spíše sladkým douškem z poháru, který zpočátku dne obsahoval zdánlivě hořký obsah!

Filcka

Tak se nám rozeběhla nová sezóna Amater Rallye Cupu! Nebylo jinak, že opět v Milovicích.
Pro náš tým to byla velká premiéra, kdy jsme po vleklých potížích se starým vozem nasadili zcela novou techniku. Vzhledem k přítomnosti samosvorného diferenciálu a minimálního nájezdu před závodem se první závod vedl zejména jako seznámení s chováním vozu. Výsledky proto neohromily ale zároveň nebyly zklamáním, ba naopak příslibem do dalších klání!

Filcka

Fotky si můžete prohlédnout v galerii.

Závěrečný závod sezóny 2009-2010 Amater Rallye Cupu se odehrával na téměř domovské půdě v Milovicích. Trať obsahovala samé známé úseky ale opět poskládané jinak a tentokrát byla velmi dlouhá a střídali se rychlé úseky s lesní hliněnou cestou plnou výmolů a šotolinovými částmi.
Závod byl poznamenán velkým množstvím odpadajících vinou unávy techniky po náročné sezóně. Náš vůz byl po výměně palivového čerpadla zpočátku ve formě ale postupně ztrácel a motor nechtěl jít do otáček. Jezdci tak museli uspůsobit styl jízdy a využívat nižší rozsah otáček bez horní výkonové špičky. Bohužel ve třetí jízdě čerpadlo přestalo dodávat výkonodárné palivo a stroj byl odstaven.

Golfík

Pár fotek si můžete prohlédnout v galerii.

Další akce pořádaná v rámci Amater Rallye Cupu byla uspřádána na autodromu v Sosnové u České Lípy, který hostil již pěknou řádku závodů světové úrovně. Novinkou byla mezinárodní účast a směr jízdy po šotolinovém úseku ve směru ne běžném, se zajíždkou do sekce rallyecrossového Jokera.
Závod byl netradičně v něděli a byla zvažována varianta jet na trať již v sobotu a při střídmé zábavě být druhý den jako rybička. Jak už to bývá, našel se jeden neukázněný člen týmu (viď Martine), jež měl sebou láhev s odporným jedem alkoholem. Ráno jsme uvažovali špíše o krmení rybiček než jejich čilosti.
Nicméně sport je řehole a tak nezbývalo než se jít věnovat tomu kvůli čemu se sešlo velmi četné pole, zakončené tradičně paní doktorkou s nezvykle vysokým startovním číslem 125. Hned v první jízdě se mrtKa tým postaral o kotrmelec naštěstí bez újmy na osádce a ani vůz nevypadal o moc hůř (ehm) než před kotoulem. Pak už se jezdilo jak o život. Trať dost prášila a o to to měli rychlí jezdci složitější. A že se bylo na co dívat!
Naši piloti si drželi přiměřené pozice a Martin se pohyboval na pozici zajišťující dosáhnout na příčky z nejvyšších. Bohužel v momentě kdy se rozhořel konflikt o sestřelenou fotobuňku si pan G začínal učůrávat benzín z plastového těla palivového čerpadla. V klidu šlo spíše o kapky ale s běžícím čerpadlem byl proud paliva značný. Riskovat požár vozu se nejevilo dvakrát rozumné. Byli jsme nuceni odstoupit z výborně rozjetého závodu na skvělé rychlé trati. Po delší době jsme opět okusili hořčí stranu motorsportu.

Golfík

Po nekonečném blbnutí na letišti a v přilehlých polích se Amater Rallye Cup dostal na plně asfaltový okruh v Bělé pod Bezdězem.
První jízda byla naštěstí na mokru, kdy slabý deštík schladil horké a nabuzené hlavy a jelo se na jistotu. To ovšem netrvalo dlouho a spolu s osychající tratí rostla i teplota sliků a začalo se přitvrzovat. Důkazem je Jirkovo 8,5s zlepšení mezi 1. a 2. jízdou. Zásluhu na tom mělo i předávání poznatků mezi jezdci. Například se ukázalo, že je možné příjezd na stadion jet naplno. Kuželky kolem trati by o tom mohli vyprávět! Celkově se všichni jezdci vyhli chybám a každý následující čas byl rychlejší než předchozí. Martinovi však nebyla změřena 5. jízda a tak se propadl dolů polem. Celkově velice vydařený podnik!

Golfík

Pár fotek si můžete prohlédnout v galerii.

Sníh už nám všem závoděnímilovným leze i ušima a očekávání pevnější podložky do které by mohlo opřít stádečko poníků našeho stroje bylo ukojeno na již 7. podniku Amater Rallye Cupu.
Seznámení s tratí ukázalo zadní úsek vedený lesem stále pod vrstvou sněhu. Sliky musely ze stroje a pan G si nazul zimní botičky od Vraníků.
Závod se dále vyvíjel pro stáj velmi dobře, kdy nejlepší z naší trojičky okupoval dočasně třetí příčku. K dobru je nutné přičíst i absenci amatérských klempířsko-kovářských úprav závodního stroje. I když nějaké náznaky upravit pana G o přilehlé objekty zde byly.
Po několika jízdách kdy teplo sluneční a úsilí závodního pole udělalo se sněhem v lese konečné zúčtování se jevilo vhodným postoupit obměnu pláštů. Na přední nápravu šly sliky a jelo se útočit na lepší pozice. Nakonec to nevyšlo s výsledky lépe než na bramborovou medaili pro Martina, ale všichni jezdci se shodli, že tento závod byl ten z lepších, ne-li zcela nejvydařenější.

Golfík

Golfík

Golfík

Více fotek si můžete prohlédnout v galerii.

Oslavy nového roku jsou již starou záležitostí a tak vzhůru do Milovic na první letošní podnik Amater Rallye Cupu.
V sobotu jsme byli plni očekávání jelikož po tréningu panovalo v týmu až nezdravé sebevědomí.
Po prozkoumání povrchu tratě bylo jasné - tento den zvítězí ten kdo neudělá chybu a nevypochoduje z traťe. Ta byla celá vypluhovaná a částečně ledovatá. Pochopitelně jsme nasadili Vraníky nejhrubšího vzorku ale i to bylo málo. Ledová nákaza se šířila každým průjezdem každého jednotlivého vozu se zběsilě se protáčejícími se koly.
Výkon vozu za těchto podmínek nebyl stěžejní ale citlivá nožka a jemná práce s volantem musela přinést ovoce - nebo alespoň mísu na něj. Naši jezdci začli rozvážně ale nedokázali se zcela vyhnout chybičkám a i přes progresi v časech jednotlivých jízd na kýžené stupně vítězů nedosáhli. Takže to vyjde příště!


Golfík

Golfík

Golfík

Poslední sobotu jsme po měsíci opět navštívili sportovní areál v Sosnové. Tentokráte nás tam přivála akce pořádaná SQS Racing. Díky nízkému počtu úcastníků se každý vyřádil dost a doufejme i pozvednul své řidičské schopnosti za zimních podmínek.
Na rozdíl od posledního podniku nás čekala pouze "asfaltová" část bez zadního šotolinového úseku. Uvozovky jsou na místě. Tam, kde led nebyl ještě pred začátkem jízd, byl vytvořen záhy a na průjezdech to bylo znát. Výkon vozu tentokrát nebyl podstatný a šlo o to, jak si kdo poradí s parníčkem jenž vodí. Mnohdy až komicky pomalé průjezdy stejně vynášely vozy bokem do sněhových bariér. Záludnými se stávaly výjezdy po tečně, kdy si vůz pod sebou udusal polštář ze sněhu a nezbylo než vzít lopatu a dostat kola vozu zpět k pevnému povrchu.
To ovšem nebyl náš případ, všichni tři jezdci jeli hlavou a kroužili jen s občasným protočením okolo svislé osy. Kéž by to tak bylo i při ostrých závodech, že?

Golfík

Více foto v galerii a taky jedno videjko.

Na závěr roku vždy patří něco navíc a i letos dostali jezdci poharu Amater Rallye Cupu nadělíno. Ty vozy, které se nestačily rozpadnout po posledních masakrech provozovaných na tankodromu v Milovicích mohli okusit luxusu světových i tuzemských hvězd a svést se v areálu Sosnová.
Náš tým tentokrát vyrazil ochuzen o jednoho z trojice pilotů jehož semlel kapitalismus bez přívlastků. Zbylí jezdci se ocitali střídavě v obavách, která rána motoristická potká naší skvadru nyní, a napjatém očekávání jak to pojede. Startu předcházela malá práce na elektrice, jež se až na trati projevila specifickým módem (spínač ostřikovačů je od teď zároveň chcípák) a vlastní metoda seřízení geometrie.
Co nasadit za gumu (na auto) bylo opět oříškem ne zcela rozlousknutým a tak se 4 jízdy odjeli s měkkou směsí na předku a tvrdou v zádi. Vůz se tak stal přetáčivým natolik až se kouřilo od řídící tyče. Martin jakož velitel v zastoupení překlonil názor celku a dozadu putovaly zimáky. Klouzavá povaha vozu se umírnila a již se dalo jet více na jistotu. I tak ale kombinace mokrého asfaltu a bahnitých částí trasy kladla vysoké nároky na jezdecké umění. Bohužel ve výsledkových listinách jsme nehýřili nejrychlejšími časy.
Špión na trati ještě nahlásil, že šotolinový zadní úsek jezdí "velký kluci" nikoli čistou stopou na mokrém asfaltu ale zeširoka šotolinou a tak jsme hned přiložili další malé polénko do krbu zkušeností. Skvělé svezení a spousta zábavy - to byl poslední letošní závod. Poděkování za celý rok patří pořadatelům a bezedným kapsám sponzorů!

Tým arena racing přeje všem krásné vánoce a těšíme se na tratě v roce 2010!

Golfík

Více foto v galerii.

Po posledním závodu měl pan G poněkud šmajdavé zadní nožičky a náprava zadní nápravy probíhala, jak už to tak v anarchií vedeném týmu bývá, na poslední chvíli před závodem. Nicméně po zkušební jízdě na letišti se zdálo vše v pořádku.
Tréningové jízdy prokázali čím dál větší rozmanitost stavěných tratí, kdy doslova průjezd lesem je v kontrastu s cca 300 metrovou rovinou bez berliček bezpečné jízdy ve tvaru retardérů.
No nic bylo ostartováno a první jízdy, viděno zvenčí, brali všichni s velikým respektem. Naproti tomu druhé jízdy již ukázali opravdovou sportovní náturu většiny pole. Bohužel pro náš tým byla tato jízda poslední, kdy se nám spustilo jedno z předních kol s poněkud větším partnerem lemujícím trať. Potomkem tohoto spárování byla narušená integrita podvozkových skupin a jmenovitě rozvrácená spojovačka řízení.

Golfík

Vzhledem k nepřítomnosti týmového fotografa si dovoluji pozvat vás do malé galerky jinde.


3 Amater rallye cup 24.10.09

Po posledních 4 podnicích vládlo v týmu ne zrovna pozitivní myšlení a to především kvůli závadám provázejících nás od památné akci s krátkou převodovkou. Nyní můžeme tedy směle zvolat:

Dojeli jsme!!!


Nebylo to tedy úplně bezbolestné a pan G má nějaká bolístka po těle. zejména zadní náprava dostala poněkud více zabrat, jak můžete vidět v záznamu Martinovy 3. jízdy

Golfík

Vzhledem k nepřítomnosti týmového fotografa si dovoluji pouzit bez dovoleni fotku Martina Trdly a zbytek jeho skvělých fotek doporučuji zhlédnout v jeho galerii.

V okurkové sezóně amaterských závodů jsme v týmu marně hledali nějaké rozptýlení a tak jsme lačně skočili po šanci vidět něco nového. Poslední víkend nám pan Černý přiblížil motoristickou disciplínu za níž odplul do Nového světa.
Podle instrukcí jsme palivo pro posádku přelili do plastu a vyrazili v kompletní sestavě vstříc zážitkům. Než jsme dojeli na místo, tak se nám k velké nelibosti Čuminiho, onž řídil, podařilo vyprázdnit první nádržku a ani nevadilo, jak by řekl klasik, že "chčije a chčije". Cestou nás ještě pobaví/vyděsí volební kampaň místních nacionalistů. Za použití červené a černé barvy se jejich plakátky formují do tvarů písmen hlásajících názory typu "Ausländer Raus!" a "Arbeit für Deutsche!". Hmm...
Po navedení do příslušného oddělení kempu se vydáváme do depa. To je tvořeno velice rafinovanou kombinací stání vozů a zároveň stánky s lákadly útočícími na pud nejnižší. První pětice škopků zmizí hned.
Technika terénních bugin je poněkud exotičtější a zejména tlumící jednotky velikosti lehce vyššího vietnamce dávají tušit k čemu jsou dimenzované. Zaujala též zcela rozdílná koncepce, kde na jedné straně byla platforma alá Porsche (motor za zadní nápravou a převodovkou) a kontrastem k tomu buginy s motorem uloženým vpředu. Po okouknutí techniky, jež mezitím vyprděla ven ze stanu, byl čas jít dobít zajímavou kótu. A výhled jsme měli dokonalý.

Baja trat

Ve vykotlané krajině Lužické země byla vytvořena trať se třemi paralelními okruhy. Jedním se protahovali borci jedné stopy, druhým veliké buginy a tím posledním klasické vozy rallye/rallyekrosu. Blízké břízky (no ony to byly borovice ale jak je jednou Jirzi oslovil už to něšlo změnit) nám poskytly službu neočenitelnou zejména po zkonzumování třetí dávky místního "piva". Byli jsme tak inspirací pro několik tisíc diváků za zády a tak ToiToi&Co něměli moc práce.

Peter

Dle programu pünktlich začali jízdy kolem půl druhé. Motorky rotují vzduchem, písek lítá od kol do mnohometrové výšky a člověk tak nějak neví kam má čučet dříve. V nejvypjatějších jízdách jsou na place 2 motocykly, dvě buggy a dvě rallye auta najednou. Systém závodů nám trochu uniká ale šlo spíše o exhibici. A podle toho to také vypadá. Zejména Peter vodil auto velice efektními oblouky ale i tak dokázal téměř dojet kolegu Blocka. Načež otočil auto a stojíce na rámu a mávajíce divákům projížděl kolem. Chápali jsme, že rukou kterou nemává řídí ale čím přidává plyn nevíme. Asi má nějaký delší orgán než mají běžní smrtelníci (čemuž by i nasvědčoval permanetní spokojený úsměv jeho spolujezdkyně).

Peter

Zatímco odpoledne příjemně plynulo a páté pivo bylo již dávno součástí historie přišla přestávka před posledním dějistvím. Tu jsme pro změnu zcela netypicky vyplnili vyplněním útrob gigantickou krkovicí za více než lidovou cenu (ehm) a přelitím další nádržky paliva tentokrát s příchutí fíku.

ARTaci

Večerní finále bylo spíše na efekt kdy cílem bylo mít nad vozem skákající buggy nad níž letí motocykl. Myslím, že k tomu opravdu několikrát došlo. Pak krásný ohňostroj s pozadím z kýčovitého západu slunce a hurá na párty!

ARTaci

Tady už se bohužel příběh začíná poněkud trhat. Takže abych to shrnul krátce musím použít okřídlené formulace: víno, ženy, zpěv. O čem už se v příbězích a písních moc nemluví je realita probuzení a s ním vystřízlivění. No nebylo to poprvé ani naposledy. A to mi připomíná skutečnost vyhlášenou místními tlampači. Celá tato akce byla jakousi upoutávkou, nultým a přípravným ročníkem a v roce příštím se pojede opravdový závod na 300 mil.
Also Grüss und nächste Jahr alle Auf wiedersehen!


Milovice nám už zase nepřály! Poslednímu závodu uzavírající sérii Amater Rallye předcházelo rozhodnutí postavit převodovku se zkrácenými převody. Celá anabáze měla několik zajímavých i překvapivých okamžiků, nicméně v pátek v deset večer před závodem se vůz rozjel a tím se také potvrdila účast v závodu.
Po projetí tratě bylo jasné, že jde zatím o nejdelší jízdu co jsme kdy absolvovali ale nebylo se čeho bát. V první ostré rozjíždce došlo k zastavení závodu kdy konkurenční jezdec týmu RP znečistil značný úsek trati olejem z proražené vany. Po uvedení dráhy do sjízdné podoby se dojela první jízda již v klidu. Bohužel pro náš tým již nic jiného než klid nepřipadal v úvahu, kdy z převodovky opět unikal olej z oblasti levé poloosy, která byla vytržena z uložení v diferenciálu. Pravděpodobně pojistný kroužek nevydržel a odřízl nás tak ze závodění.
Uvidíme (se) na podzim!

Golfík


Vzhůru do Milovic! Námi nejoblíbenější seriál závodů Amater Rallye se chýlí ke konci a v sobotu jsme se účastnili již devátého podniku. Již směrování šipek do "boxů" nám dávalo tušit páně Blahouta nevyzpytatelný smysl jak namotat trať. Vždy překvapí a i tentokrát se had vinul cestou a doslova necestou.
Trochu jsme rozmýšleli jaké obutí zvolit, protože vlhko a jízda mimo pevné silnice zaručovala značné znečištění trati. Spolu s vyhlídkou na déšť bylo rozhodnuto volit prořezané měkké sliky. Volba se ukázala dobrou, kdy po oťukávání trati v jízdě první, se naši piloti zlepšili v druhé o celých 10 vteřin. Bohužel po jejím dojetí se z pod vozu linul zápach ne zcela typický a kaluž oleje pod strojem dávala tušit závažný problém pravděpodobně na převodovce. Ze závodu jsme tak odstupovali z 6. a 7. místa absolutního pořadí.

Golfík




Do kopce! O proběhlém víkendu jsme se účastnili závodu do vrchu Ještěd Over. Trať závodu byla vedena po veřejné silnici od Hořeních Pasek k Výpřeži.
Dle zveřejněné startovní listiny jsme se mohli těšit na pěknou řádku konkurentů i nám neznámých a předpokladem byla nemožnost opakovat umístění na bedně. Tyto myšlenky se však během dne zcela vytratily zastíněny tím co se dělo na trati. A nebyla to podívaná oku lahodící. Tedy pokud jde o nás, fanoušky automobilových závodů. Pokud by se kolem trati sešli příznivci autobusové dopravy a exhibičních jízd na čtyřkolkách, pak nemohli být spokojenější.
Výsledkem je zajetí pouhých dvou ostrých jízd (2:15 min) v časovém rozsahu 10 hodin v poli cca 60-70 aut startujích po půlminutě.
A jak jsme dopadli? Kdo ví? Po celém dni čekání, dopoledne zpestřeném deštěm (tady tedy přiznávám, že není možné pořadatelům přičíst vše), jsme neměli náladu čekat dalších několik(?) hodin na vyhlášení vítězů a výsledky se panstvo neodvážilo vyvěsit na oficiální web do teď.
Lítost musím též vyjádřit i cca 20 "maršálům" na trati, kteří byli na místech již od šesté hodiny a pokud jsem dobře viděl, tak po nich Pan velkopořadatel hodil 2 tatranky i když měli (údajně) slíbený oběd. To se ani není co divit mnohým, kteří opouštěli své posty ještě před dojetím druhé jízdy. Toho možnou příčínou bylo spojení, které se pokud vím používalo ve středověku, kdy posel vyrazivší na koni (čtyřkolce) vykřičel do kraje co se lidu (maršálům) davá vědět. Vysílačky? Mobilní telefony? Ale jděte!
Tak můžeme, mimo vážného doporučení neúčastnit se něčích exhibicí za vaše peníze, nabídnout pouze pár fotek a videí.


Golfík

Zase na bedně! Poslední podnik Amater rallye se odehrál na dobře známém testovacím okruhu v Bělé pod Bezdězem. Již příjezd do areálu a umístění parkoviště strojů dávalo tušit, že trať je zejména na horní ploše zamotána netradičně a došlo k využití prostor, kde je běžně parkoviště vozů.
Po zběžném obhlédnutí konkurence jsme zjistili další posunutí její techniky zatímco my jsme stačili kromě napravení škod z posledního podniku vylepšit vůz o posilovač řízení. Vyhlídky na stupně vítězů se nerýsovaly moc jasně. Jezdci si ale vzali k srdci jet hlavou a vše vsadili na jízdu bez chyb. Co se zdálo nereálné se změnilo ve skutečnost, kdy jeden z hlavních konkurentů vyrobil v poslední šesté jízdě velkou chybu a posunul tak našeho nejrychlejšího pilota na bronzovou příčku.
V naší video a foto galerii jsou připraveny pamlsky pro oči i uši.

Kameník


Na další závod seriálu Amater rallye jsme odjížděli s úsměvem na tváři a vidinou dalšího pěkného výsledku. Trať byla v Milovicích trochu méně zamotaná než posledně. Počáteční rozpor ohledně obutí nakonec dospěl k závěru vyjet vpředu na poloslikách (ojetý zimáky) a co je vzadu je vlastně jedno. Hned po pár prvních jízdách se začalo s tím, co je na jaře nejdůležitější - odtučňovací kůrou. Nejdříve po malých soustech, takže levé zrcátko pryč! Po skončení dopolední části závodu byli všichni tři naši jezdci v předních pozicích výsledkové listiny
Odpolední etapa nám již přinesla zcela jiné zážitky. Na stroj byly nasazeny sliky a Martin zajel své nejrychlejší kolo ale Jirka byl ještě o 8s rychlejší. Příčina byla zcela jasná - mezi jejich jízdami jel Dan a odlehčil vůz o zbytěčnost zvící předního nárazníku a dále nárazník odlehčil pokrokovou metodou broušení vozem o zem. A pak už přišla on památná 5.jízda. Nejprve Martin zastlal vehikl v měkké podušce mimo trať (pravé zrcátko, blatník a okno fuč) z níž se mu nechtělo a tak povolal pořadatele. Po velmi rychlé Danově 5.jízdě vyrazil v té době bronzový Jirka, aby urazil levé kolo hned v druhé zatáčce trati. Vše si můžete prohlédnout v naší video i foto galerii.

kolo
rameno


První letošní závod, jehož se účastnil náš tým, se odehrál 28.února v areálu letiště Milovice. Šlo o VI. amater rallye a náš tým v plné sestavě tří pilotů nedopadl věru zle. Trať závodu byla proti zvyklostem delší a zpočátku mokrý povrch se postupem dne měnil vytažením bahna na trať na hodně kluzký .
Celý závod jsme odjeli na sériových zimních gumách tentokrát bez problémů s obutím. Ozvala se nám trochu technika, kdy jsme se po ránu posmívali ventilátoru, že má nějaký nezdravý chrapot v krku a tak to ten hajzlík slyšel a úplně se rozsypal. S vidinou zavařeniny jsme na startu stále předbíhali (díky všem co nás pustili ať už vědomě či nevědomě) a po každé jízdě následovalo dochlazování plachtením po obslužné dráze letiště.
Jak můžete ve výsledcích vidět, tak šance našeho šampióna Martina zhasly ve třetí jízdě kdy si dávál dostaveníčko s fanoušky a rozdával podpisy odměnou za to, že ho roztlačí. Tím se otevřela premiérová šance na pohárek pro Dana, který si přinadělil k nedávným kulatinám.

Dan

arena auto-pneu servis
Sodastream
Astra computers
Lenka Nováčková
Website counter