Honda Civic arena racing team logo



Před dvěma lety se nám v okolí Chrudimi zadařilo na druhou příčku a tak jsme se na závod velmi těšili. Zvláště, kdy je naše technika letos skvěle připravená.
Ve čtvrtek proběhl rychlý výsadek na poli za obcí a přesun na poradu. Jejím hlavním bodem bylo pro změnu počasí a jeho vliv na volbu pneu.
Páteční přejímky a nájezdy se obešly bez dramat a tak jsme mohli zmizet do ulic pořádajícího města. Nejdříve si nás místní povodili a pak trochu zbídačili. Tímto jsme se ocitli relativně brzo v útulku a o to více čerství na den závodní.
První rychlostní vložka měřila přes patnáct kilometrů a vinula se spoustou vesniček. A na výjezdu z jedné z nich, jmenovitě v Urbanicích, byla nakopávací zatáčka. A zde se také osádka ocitla mimo asfalt. Naštěstí jen na chvilku a bez špatných následků pro techniku i psychiku jezdce. Výsledkem byl parádní třetí čas.
Na druhé zkoušce došlo k několika haváriím a požáru jednoho vozu. Tímto se program začal natahovat v čase. První etapa skončila ještě na suchu s průběžnou čtvrtou pozicí.
Radary a pohled na horizont neomylně věstily protržení mračen a zamíchání gumovou strategií. Pilot se rozhodl velmi moudře. Vlastní start do druhé etapy vycházel již po projití zálivky. Rozum však neudržel a v napětí chvíle při čekání na čtvrtý test si přendal mokrou rezervu na levý přední roh. Po pár minutách si za prudkého svitu slunce akci zopakoval. A tak rezerva šla zpět na své místo v kufru...
Druhou etapu však namoklá trať ovlivnila. Druhý průjezd dlouhou zkouškou byl o něco horší než u konkurentů. Nicméně zbytek vyšel skvěle a tak chybělo pár vteřin na stupně vítězů. I přes druhou letošní bramboru jsme zhodnotili závod vysoko. Odjetý s vozem udrženým (téměř) stále na trati, což nebylo v tuto závodní sobotu pravidlem u mnoha ostatních posádek.
změna
Posádka Kazimír Straňák a Milan Záhorský se ozvala pořadatelům, že projeli retardér a nebyli penalizováni. Naši chlapci zahodili brambory na záhonek a vystoupili symbolicky na třetí stupeň vítězů. Velké uznání patří týmu číslo 94.

z rozbitého

doprava

v cíli

Vrcholem poháru v rallye je Radouňská soutěž považována již delší dobu. Formát soutěže s noční etapou přiláká každoročně rekordní počet soutěžících. Letos bylo přihlášeno 142 posádek. Vzhledem ke startu poslední páteční vložky ve 23 hodin dojížděly poslední vozy do hajan hluboko v noci.
Náš tým se dostavil do depa ve čtvrteční poledne. K našemu zděšení byl kiosek s občerstvením zavřený! Takto jsme neukojeni, v parnu, začali najíždět tratě soutěže. Ty naštěstí vedly kolem záchranného bodu, kde jsme chvíli odpočinuli.
Ale zpět k závodům. Počasí nám opět plánovalo trochu ztížit průběh závodu. Naše rosnička opět malovala chmury do hlav a mraky po obloze. Zároveň vrchní stratég gumových obručí (stále jedna osoba) dumal, co, kam, jak, kdy a proč namontovat do rozličných rohů vozu. Nakonec shledal, že je to na ho... píp.
Slavnostní start se přiblížil a první test se velmi vyvedl pátým časem. Druhý měřený úsek už přikryl naše závodníky tmou a bohužel jsme zjistili nedostatek v osvětlení. Nová rampa svítila dobře ale pilotovi chybělo světlo ještě více do boků. Po servise se vyrazilo do druhého kola a to už se na nás snášelo nejprve mrholení, postupně však přecházející do jemného deště. Důsledkem bylo několik chyb a další propad polem. Zadní kola se nepodařila zahřát a přetáčivý vůz byl těžko krotitelný. První etapu jsme tak opouštěli na desátém místě.
Sobotní ráno už bylo bez vody padající zhora. To v žádném případě neznamenalo suchou trať, zejména v lesních úsecích se našla vlhkost často. S postupným osycháním tratí a změnou počasí zpět do letních veder bylo vidět na časomíře výrazné zlepšování našeho týmu.
Nejdůležitější úkol byl splněn a posádka s vozem dorazila v pořádku do cíle. Díky opět patří organizátorům a i závodníkům. Soutěž totiž proběhla bez zásadních incidentů a tím také bez prostojů.

vlevo v noci

doprava

v lese

V okolí Opočna jsme před deseti vyjeli na stříbrnou metu. Cíl letos nebyl stanoven ale dostat se na stupně vítězů by potěšilo.
Vše bylo krásně nachystáno a i počasí přálo. A to navzdory či spíše díky absenci aktivity naší rosničky. Při najíždění tratí jsme opět obdivovali pořadatele soutěže. Tak krásné úseky, mnohdy vedené několika obcemi, se jim podařilo připravit. Ze zázemí rozestavěném v obci Houdkovice se v pátek vydalo celé pole na slavnostní start do Opočna.
Po příjemném odpoledni a ještě krásnější noci s pivínkem z posledního národního podniku v Čechách, byl celý tým natěšen na závodní, rychlé kilometry.
Ty nastaly přímo za humny, naštěstí již bývalého národního podniku, naší největší automobilky ve Kvasinách. První test s délkou třináct kilometrů vyšel parádně se čvtrtým časem ve třídě. Rychlý přesun na test druhý a už se frčí. Bohužel jen do levé v obci Brocná. V zápalu boje pilot opoměl na citlivý výjezd s plným rejdem a kloub v poloose vznesl krátkou ale rezolutní protestní nótu. Naštěstí zde byl připraven odpočinkový plac, kam se zdařilo doplachtit a nenarušit průběh zkoušky.
Během chladnutí horkých hlav, nejen agregátu, se obtížnost triku s plným plymnem a rejdem objevila u kolegů se startovním číslem stočtyři. Využili stejné plochy i stánku s občerstvením. Na závěr si obě posádky pomohly s odtlačením chromých vozů k transportní technice.
Velké díky pořadatelům za přípravu závodu a unikátní součinnost s lokálním autoritami. Jen tak dále a už se nemůžeme dočkat Radouňe/ě/i.

gesicht

prach

mrzaci

Rok 2023 je tu a s ním jsme hodili za hlavu vše nedobré z roku minulého. Technika dostala po celoroční odstávce velkou injekci nových dílů včetně toho největšího. Práce na voze měla pozitivní dopad na snížení hmotnosti. I posádka po celozimní námaze utahovala pásy do zcela jiných dimenzí. Na ty se přišla podívat široká obec motoristická při soukromém testu v Sosnové.
Nové bylo také úvodní střetnutí odehrávající se v okolí obce Králíky. A byla to příjemná premiéra, kterou nám nepokazilo ani úvodní zabřednutí do bahénka v servisní zóně.
Po rozbalení zázemí odjela posádka na seznámení s tratěmi všech čtyřech vložek. Za krásného počasí se opravdu vydařené úseky zapisovaly s úsměvem na tváři. S tímto se také celý tým odebral na lehkou večeři (zeleninový salát a vlahá voda) a brzo na kutě.
Svěží posádka ráno ihned po rozcvičce vjela do prvního měřeného testu. A ten dopadl chvalitebně, což bylo v dané konkurenci velkým příslibem. V následných zkouškách už jsme se tak vysoko neodvážili ale tempo bylo výborné i přes mokré obutí a aprílových nálad podnebí. Čtvrtý test se vinou předchozí havárie jel jako volný průjezd.
Pro druhou část soutěže jsme zvolili suché obutí a byla to volba ne zcela štastná. Počasí se nemohlo rozhodnout. Trať tak procházela změnami od suché až po zatopený povrch a nezbylo než jet na jistotu a s rozumem. To k soutěžím patří a radost nám udělala i bramborová medaile. Tu se nám na závěr pokusil ujmout alternátor svou neochotou se podílet na provozu stroje. Správným stávkokazem byla baterie udržujíc vůz v chodu až před nájezd na podval. Velké díky jí a hlavně pořadatelům za skvělý závod.


gesicht

potopa

leva

Na vstup do sezóny 2022 se v týmu připravovalo mnoho nového. Plándemie už snad neohrozí kalendář a tak technika prošla dalšími vylepšeními. Karosérie dostala kompletně nový kabátek a to poprvé od vlastnictví stroje. Nové brzdy si vyžádaly přechod na o palec větší kola s krásnými OZ disky. V prostoru motorovém se přeladily vačky a vyměněn byl také kuželový převod diferenciálu, jež pro celkovou únavu raději prasknul. Tak se vyrazilo do Hořovic za zážitky opět nevšedními.

Páteční etapa sestávala ze tří testů. Poslední z průjezdů se protáhnul do noci a to je vždy zajímavé, natož když se přidá mlha. Naše posádka si udržovala dobré místo kolem čtvrté až páté pozice.
Do rána se počasí trochu vylepšilo a den sliboval další krásné zážitky. V prvním sobotním testu se pilot trochu nechal unést a vztek za penalizaci v retardéru si vylil na řadící páce. Tu už po několikáté urval.
Další průjezdy byly skvělé a zejména se dařilo držet stálou pozici díky vyrovnaným časům. Až na další exces v sedmé vložce, kdy na trati někdo zanechal pneumatiky formující další retardér. Tentokrát to bolelo na čase víc a předchozí pozice padla.
To už jsme se přiblížili desátému testu. Šlo o třetí průjezd tímto úsekem a v rychlé pravé nevyšel dobře cut. Závodní vůz se roztočil ve vysoké rychlosti a zastavil ho až za cenu oběti vlastní mohutné větvě jeden ze stromů. Dost musela obětovat také Honda aby posádce zachránila pr..l. Pilot si ke své čerstvě vyléčené achilovce přidal takto výron kotníku. Až na toto zranění to vlastně dobře dopadlo. Jen paní Honda bude muset prodělat zásadní proměnu porouchané karosérie.

soto

muzes

bum

bum

Na poslední letošní závod se náš tým velmi těšil. Jelo se totiž v Kroměříži a tam je svět ještě v pořádku.
V depu se zakoutí Hond rozrostlo a další kousek. A ten si vzal pod své velení jezdec známý svou nekompromisní rychlostí. Ve čtvrteční večer se tedy uskutečnila předbitevní seance s cílem stanovení konečné taktiky. Po dlouhém přetahování se tým opět jednomyslně rozhodl pro taktiku. Vůz budeme více stabilizovat. Nebudeme používat berličky v podobě křídel a spojlerů ale půjdeme na jistotu a zvýšíme váhu posádky. A k tomu nám dopomohli krmiči bílého lva.

Páteční etapa byla ozvláštněna slavnostním startem následujícím po odjetí prvního testu. Rozhovory posádek s žurnalisty se tedy mohly věnovat již konkrétním prožitkům.
Následující dva testy se měly stát prověrkou navigace za tmy. Bohužel druhá zkouška byla zrušena z důvodu přašnosti trati a z toho plynoucího nebezpečí. Třetí test tak zakončil první den zápolení a posádka šla na kutě na šestém místě.
Ráno se začlo hezky a první test posunul arťáky o místo výše. Tímto to samozřejmě neskončilo a po sedmém testu jsme okupovali druhé místo za Januszem. To jsme udrželi až předposlední deváté vložky.
Vlivem zapálenosti jiných posádek dostávala soutěž časový skluz k večerním hodinám. Bohužel jsme nenasadili rampu a bylo jasné, že desátou rychlostku pojedeme pouze s malými světly a ještě menším náskokem před třetí posádkou. Test se podařilo dokončit v celku kvalitním čase ale pořadatelé krátce po našem průjezdu test zrušili. Tímto připadl soupeřům čas, kterému jsme o pár vteřil nemohli konkurovat a propadli jsme na třetí příčku.
Závod to byl krásný a hlavně uzavřel sezónu bez vážných technických závad a plnou velmi kvalitních výkonů.

cmoud

svit

prasatko

Třetím podnikem letošního poháru bylo klání v Chrudimě. Opět jsme se ocitli na poli, kde bylo situováno depo a vyhlíželi zemědělskou techniku, jež nám zpříjemní horké dny oblaky prachu.
V depu jsme stvořili zakoutí Hond a jali se prozkoumat trasy rychlostních vložek. Ty zůstaly věrné loňským úsekům, jen třetí byl zkrácen. Tímto se páteční program posunul k obdivování "Athén východních Čech". Nebo spíš místních Loutkářů i Filištínů. Finální bojové rozdílení jsme nakonec uskutečnili U sladovny.

Posádka tak byla v perfektní konvici a bez tísně nastoupila do první dávky testů. Cílem bylo zabrat trochu více zejména v první rychlostce. To se povedlo, loňský čas byl oříznut o více jak deset vteřin. Díky perfektně fungující technice a konstantním výkonům naše posádka po první třetině trůnila na bronzové příčce.
Po dietním občerstvení se dali do druhé dávky pod neustupujícím horkem. Opět vše probíhalo na výtečnou, kdy jsme ve čtvrtém testu ukořistili nejrychlejší čas. Průběžně šlo o posun o příčku výše.
Před závěrečnou porcí jízd nám hlavní mechanik odstranil zimní sestavu a nasadil vhodnější do třicetistupňových veder. Konkurence se měla na co těšit. A taky že ano, sedmá RZ byla opět kořistí naší posádky. V posledním testu jsme si trochu pohoršili, jak na čase, tak na geometrii zadní nápravy. Ale vůz do cíle dojel a tak vše dobře dopadlo. Druhé místo v cíli bylo nejen skvělé ale i zasloužené.
Opět patří velké díky organizátorům za bezproblémový a pohodový průběh soutěže.


dolu

mezi_ploty

debilove

Druhým závodem poháru byla premiéra soutěže v okolí města Tišnov. Servisní zázemí v Uníně bylo nejen výborně umístěné a vybavené, ale i organizace na místě probíhala skvěle. A po seznámení se s trasami musel být smeknut i ten pomyslný klobouk na úctu před prací pořadatelů. Dokázat vést rychlostní zkoušky tolika vesničkami je jistě náročné a pro posádky velmi zajímavé.
Technika našeho týmu byla důkladně prověřena v přechozím klání a tak se spekulovalo jen o úpravě rozpisu a volbě pneu. Opět se sešla ve třídě početná konkurence a celý tucet soupeřů hodlal změřit své síly s naší posádkou. Závod se dělil na tři etapy po třech testech. První trať byla dost zretardovaná, ale zajímavá, ve druhé si místní obyvatelé připravili překvapení a zaparkovali vozy na výjezdu z retardéru. Nejlepší tak byla třetí trať, kdysi jetá v rámci Rallye Tišnov.

Odstartovalo se na středních gumách a s přibývající teplotou jsme přezuli na tvrdé a seznali tak ideální stav. Pilot si nedal říci a ve vypětí boje tahal za vše co mu přišlo pod ruku. Třaba za ruční brzdu ve vracáku. To se nelíbilo navigátorovi a usměrnil pilota pěkně od plic a po slovensky. Ve výsledku jsme se stále drželi na čtvrtém místě a tato pozice nám připadla i v cíli. Kaňkou na krásně zapsaném podniku byla těžká nehoda a zrušení poslední rychlostní zkoušky.
Velké díky patří pořadatelům za jejich práci. Jen tak dál.


leva

soto

stan

Prvním letošním závodem poháru byla legendární soutěž v Radouňi. Našemu týmu se zde nikdy nedařilo. To by se ale mělo právě letos změnit. Technika totiž prošla důkladnou repasí a mnoha vylepšeními u odborníků.
Závod přilákal velké množství posádek, což se při nouzi o závodění a vyhlášenou kvalitou podniku v okolí Radouně očekávalo. Ve třídě se s námi tlačilo šestnáct soupeřů. To slibovalo pěkné klání a po dlouhé pauze bylo cílem jet s rozvahou. Ostatně jako vždy, že.
Překvapením tak byly časy z pátečního večera, kdy se naše posádka držela pódiové pozice. Noční rychlostky naší dvojici seděly a velmi si je užila. Ke spánku se hoši ukládali po druhé hodině ranní, aby v sedm byli řádně odpočatí na sobotní klání.
To zdárně pokračovalo a časy oscilovaly stále v čele divize. Soupeři s vyjímkou polské osádky tak pravidelní nedokázali být. Tímto se rýsovala možnost okusit po dlouhé době stupínek. V šesté rychlostní vložce přišel vztyčený varovný prst a krizovka. Bylo odsouhlaseno, že se trochu přizemní rozpis aby se těmto vzletným momentům předešlo. Zbytek závodu už proběhl skvěle. Díky patří extrémně vydařené předpovědi počasí a tím dokonalé volbě pneu. Konečně od toho máme v týmu celé dedikované oddělení.
Třešničkou na závěr byl nejrychleší čas v poslední vložce a zakončení závodu na druhé příčce za sympatickými kolegy z Polska.



kuci

vitez

konve

Další soutěží letošního velmi omezeného ročníku ČMPR je podnik rozprostřený v okolí Chrudimi. Tři etapy po třech testech o celkové délce sedmdesát kilometrů slibovaly pěkné svezení a soupeření v konkurenci více než dvaceti soupeřů ve třídě.
Po technických problémech s rychlostní skříní bylo hlavním cílem dojet. Velký vzruch nastal v naší meteorologické laboratoři, kdy její vedoucí zjistil nepřítomnost čtveřice tvrdých pneumatik v servisním zázemí. Prognóza ukazovala, že nejteplejší den letošního roku připadne přesně na sobotu. Tudíž je zcela nemyslitelné odjet soutěž bez tvrdých kol ve všech čtyřech rozích. Ale nedalo se nic dělat a pilot musel toto omezení akceptovat.
V neděli nastupovala posádka v perfektní konvici. Hýření v předvečer závodního dne je minulostí a sportovci chodí spát včas, střízliví a po lehkém, téměř až bídném občerstvení.
Do první etapy se, jako vždy, šlo s chladnou hlavou. Naše posádka se časy drzěla v první třetině pole. Ve třetím testu se i třetinou pole projela. Během druhé etapy bylo jasné to, že dlouhodobý rival pan Zenkl bude i v této soutěži naším měrítkem úspěchu. Mezitím se kolem trati a v servisní zóně hromadily vozy odpadnuvší ze soutěže.
Pořadatelé si tentokrát přichystali libůstku ve formě třech odlišných průjezdů z depa na start první jízdy v etapě. Tím prověřili pozornost posádek a absenci kódů ze samoobslužných kontrolních bodů nemilosrdně trestali. Ona se celá soutěž vůbec vyznačovala bezkontaktním přístupem organizátora ale na průběhu to mělo velmi pozitivní vliv a závod proběhl bez komplikací.
Velké vedro odhalilo ne zcela dokonalé chlazení našeho stroje a zde bude prostor ke zlepšení. I přes gumovou hysterii před startem fungovalo obutí dokonale. S tím jsme nastoupili do poslední etapy a v osmém měřeném úseku se definitivně posádka dostala na konečné čtvrté místo. To bylo velkým zadostiučiněním a vzpruhou do dalšího závodu.



skacu

letím

cil

Konečně jsme zpět na trati řádné soutěže a v tomto případě se jedná o opravdu velkou sešlost.
Vůz prošel důkladnou přípravou a několika testy, tudíž jediné co nám mohlo pokazit zážitek by bylo bývalo počasí. Ale to si na nás nepřijde! V týmu máme celé speciální oddělení zabývající se dlouhodobou, střednědobou i krátkodobou předpovědí počasí. Tomu se přizpůsobují scénáře a strategie, jež sahají od banalit typu volby pneu až po ty sofistikované. Třeba složení stravy a z ní vyplývající stolice.
Ve třídě čekalo rekordních dvacet dva též natěšených soupeřů a bylo třeba nepřepálit začátek a upalovat s rozvahou. V prvním testu, na okruhu, se naše posádka usadila přesně v půlce pole soupeřů. Bohužel se nevyhnula potížím s převodovou skříní a jejím čtvrtým stupněm, kterému se moc do práce nechtělo. Nebo chtělo v momentu, kdy to po něm nikdo nežádal.
Ve druhé rychlostní zkoušce se dařilo více a posádka protlačila vehikl na devátý čas. A to zde ještě byla solidní rezerva. Vše kvůli oné fofrskříni, s níž se jednalo v rukavičkách. Jenže to nějak nebylo ono a z obav o její zdraví se osazení usnelo, že bude lepší závodění ukončit. To byla velká škoda v takto nadupaném podniku a možnosti poměření sil se soupeři.



depo

v lese

konec

Před návratem na tratě, kde se rychlost počítá nade vše, jsme se oblažili závodem trochu jiného druhu.
Lenka s Danem nám nachystali rodinnou rally po příjemném kraji Českého ráje a přilehlých obcích. Místo startu nám bylo tajeno do posledních chvil a po trati nás čekala dávka úkolů všemožného ražení.
Vyřáželo se dle startovní listiny v pětiminutových intervalech. Na startu se objevilo vícero vozů starších ročníků. Pro některé účastníky tak nebyly nástrahy navigace a úkoly jediným zájmem, bylo tedy třeba i kapotu přizdvihnout.
Celý závod se jel za příjemného až horkého počasí. Během jízdy jsme se přesunuli až do 14. století, kde jsme prolezli skalní hrad, dále okoukli rodiště buřiče Šrámka. Také jsme počítali padlé a matice.
Všechny také nadchl postranní úkol s natočením video skečů. Do cíle dorazili všichni v pořádku a před vyhlášením vítězů jsme se občerstvili ve skvělém hostinci Zlatá Hvězda.



start

V

V

Jsme tu opět na trati a připraveni lépe než kdy jindy. Jenom nám je to málo platné. V rámci globálního šílení je celá půlka sezóny ztracena.
V zimní přestávce se naše technika podrobila vítaným upravám. Tímto se do kol nastěhovala lepší kusadla kotoučů, zádní náprava dostala stavitelná ramena, přibyla kontrolka osvětlující tvář řidiče v momentu vhodném k přeřazení a další drobnosti.
Během motoristického půstu se naskytla možnost se svést v Bělé. Počasí přálo, na trati hrstka kolegů a vůz připraven. Tímto se vystřídalo celé osazenstvo týmu z volantem a někteří i zavzpomínali na veselé chvilky na horkém křesle spolujezdce.
Po otestování byla posádka konfrontována s mikrofonem redaktorů a naše postřehy dostaly prostor v článku na místě nejpovolanějším.



start

V

Posledním podnikem této sezóny se stala premiérová instance soutěže v Kroměříži pod vedením bodrých moravských chlapů. Po oznámení podniku, se startovní listina počala plnit, až téměř přetekla. Do naší třídy vteklo plných 30 ze 127 nadržených kok.tů, pro dámy pi.í.
Náš hlavní meteorolog již týden předpovídal jaká velikost kapek v které zatáčce bude padat. Když s tím nepřestal i na místě a museli jsme ho násilím přesvědčit, že si postavíme přístřešek sami, protože bude pražit slunce, cítil se uražen.
Po velmi příjemném a opakovaném občerstvení pod knihovnou jsme se probudili do sobotního rána a při odchodu z ubytování spadla první kapka. A pak již celý závod nepřestalo padat.
Se spráteleným týmem hundařů jsme probrali gumovou strategii. Dle rady, předek si ohlídáš ale se zadkem nic neuděláš, jsme se i zařídili. Jelo se na tříkrát, tři měřené úseky. Zatímco první cyklus proběhl vcelku plynule, druhý se hlavně kvůli jackům, protáhl na tři hodiny. Tímto viselo pár otazníků nad poslední etapou ale moudrým rozhodnutím pořadatelů se vše stihlo dle itineráře.
V daných podmíkách se opravdu každý, kdo dovezl stroj do cíle bez poruch karoserie, jevil opravdovým vítězem. A naše báječná posádka patřila do této privilegované skupiny.



start

V

mává

Po neúspěšné sezóně 2018 a rozladění nad nespolehlivostí došlo k radikálním pracem na sportovním voze. Vedle pohonné jednotky se nastěhovala nová skříň převodů s interesantním interiérem. Dále se obměnilo něco na podvozkových mechanismech a část zdrojů byla nasměrována do lepivých pryží kol.
Vše výše zmíněné bylo otestováno. Společným cílem posádky a doprovodu do prvního podniku sezóny 2019 bylo dotlačit onu japonskou kárku do cíle. To se naštěstí podařilo ale ihned na prvních kvapných kilometrech byl patrný nízký výkon agregátu. Ten nešel vytočit do otáček k získání potřebného výkonu. Telemostem jsme se pokoušeli zjistit příčinu potíží a popřípadě ji napravit. To se nám na místě nepodařilo a možností je nesouhlas mezi řídící jednotkou motoru a novou převodovkou, či špatná komunikace.
Posádka tak proplula všemi rychlostními zkouškami co nejplynuleji, vědoma si handikapu vozu. Při posledním testu vstoupil do hry i déšt, jež výkonové rozdíly potlačil k naší radosti. Nakonec se Martin s Jirkou dostali na vcelku pěkné páté místo ve třídě. Celkově zavládla spokojenost s novou instalovanou technikou a s nadějí hledíme do dalšího podniku.




start

V

mává

Příprava na sezónu 2018 sestávala z páru návštev okruhu v Sosnové, kde se v rámci Mogul Driving Cup ladil vůz i forma členů týmu.
Den před závodem v Hořovicích se uskutečnilo poslední soustředění sestávající z degustace fermentovaných i kvasných nápojů a přikusování čerstvě "vyuzených" klobásek. Ranní přesun byl zcela v pohodě a posádka vyrazila na seznamovací jízdy. Technická přejímka byla bez připomínek a zázemí stálo téměř pevně na letištní ploše.
Během poslední kontroly byla zjištěna nemožnost dotažení jedné z matic na levém předním kole. Protáčející se šteft vlil trochu nervozity do žil zejména pilotovi Martinovi. Ale to už nezbývalo mnoho času a chlapci vyrazili na první ostrý test. Vlivem havárie na první zkoužce se čas startu odsouval tak, až k němu nedošlo. Při zahřívání pneu neunesla převodovka zátěž a s vozem nebylo možné jet.
Jenže toto k závodění patří a po prvotním naštvání jsme nakonec opět našli dobrou náladu jako obvykle.




depo

start

pijém

Tým ARTáků se přesunul do malebné Chrudimi k absolvování Rallye Železné hory. Přesun na místo se uskutečnil již ve čtvrtek a následovalo obvyklé soustření. Soustředění zejména na vyplněnost trávících traktů a vypráznění mozkových buněk...
V pátek došlo k seznámení se třemi úseky, na nichž se v sobotu uskuteční soutěž ve třech průjezdech. Nájezdům sekundovaly deště nevěštící moc dobrého. K odpoledni se na všechny počasí usmálo při slavnostním startu na chrudimském náměstí. Následovala druhá část soustředění, jak již to bývá tradicí.
V sobotu proběhl na letišti ostrý start a za sucha vzhůru do prvního měřeného testu. První průjezd trojicí vložek posádce nesedl jak by si přála. K pár chybám se přidal celkově nevýrazný výkon.
Druhá dávka přinesla vylepšení. Ve čtvrté rychlostní zkoušce tým sahal po vítězství, jež mu uteklo o necelé tři vteřiny. Po šestém testu se Martin s Jirkou postupným zlepšováním dostali na bednu ve třídě!
Po skvělém progresu však nemilosrdně zasáhla technika a zničená spojka znemožnila pokračování v závodě. I tak šlo o skvělý výsledek a hlavně zážitek.




start

jedém

Druhý podnik letošního poháru se jel v okolí Havlíčkova Brodu za nádherného počasí. A i kdyby se na oblohu hrnuly chmury, tým měl skvělou náladu. Již při předzávodní poradě ve čtvrtečním večeru se nálada ladila za pomocí kvalitních poživatin "lehce" prokládaných i něčím ostřejším. Posádka se prostě rozhodla zlomit handikep lehkého stroje obětováním svých žaludků a jater.
V pátek se najížděla trať a do poznámkových bločků se muselo vejít čtvero rozpisů. Celkem devět průjezdů se tradičně jelo na dvou úsecích jetých oběma směry. Posádka byla s nájezdem spokojená. Po dobře odvedené práci a odpoledním šlofíčku se ještě více pustila do vyvažování vozu a tentokrát se přidal i vrchní mechanik. Asi se brzo také chystá za volant.
A je tu sobotní osmá hodina ranní a s ní přichází ostrý start a srandičky stranou. No ne úplně ale posádka dokázala z prvního testu vymáčknout vskutku maximum. Celkově desátý čas je bombou! Rychlý přesun na start druhé rychlostky, jestli se nám to nezdálo a opět desátý čas celkově a ve třídě o zlomek vteřiny druzí i s penalizací! Nezdálo!
Bohužel to vypadalo až moc skvěle a tak zakročil alternátor a nechal stroj bez napětí a tím učinil konec soutěži.
Projeté však naznačilo velký potenciál a ještě toužebnější očekávání do dalších klání.


prava

Záčíná sezóna 2017 a arťáci přezbrojili na japonské náčiní s vysokotočivým agregátem. Necelý měsíc na seznámení s vozem a už se jelo na ostro.
Tam kde minulá sezóna skončila se letos začínalo. Soutěž byla kopií nejen po stránce tratí ale, bohužel, i počasím.
Páteční etapa byla opět šotolinová a přídavek vláhy zhora jí postupně měnil v bahennou koupel.

Sobotní díl závodu měl tři etapy po třech testech. Počasí se umoudřilo a konečně byl čas na to opřít se do pedálů a prověřit co vskutku nový stroj umí. Martin tedy odhodil zábrany a jal se soutěžit. Každou následující vložku stoupal pořadím výš a i kvůli odpadnuvším soupeřům se rychle blížil stupním vítězů. Bohužel přesně v polovine závodu v šesté zkoušce dostal hodiny a i přes skvělou Jirkovu instruktáž ztráta přes půl minuty naděje schladila.
Jenže závod nebyl zdaleka u konce a posádka se vybičovala k dalším výkonům. Cílový paprsek proťala na skvělé třetí pozici. V tom ale přišlo další a konečné schlazení ve formě tří penalizací. Patnáct trestných vteřin tak borce odsunulo na bramborovou příčku.
Svezení se ale moc líbilo a zavládl velký optimismus před dalšímy závody letošního poháru.


v lese

leva

po zavode

A je tu závěr sezóny 2016 odehrávající se v obci, jenž má světovou slávu v tom že se tam nepečou žádné trubičky.
Vlastnímu závodu předcházelo soustředění u Martina, kde se rozvaha taktiky a fyzická příprava protáhla daleko za půlnoc.
Páteční matiné sestávající z technické přejímky a nájezdu tratí posádku donunavilo tak, až musel následovat menší poobědový šlofíček.
Do první etapy se v pátek startovalo po páté hodině. Tato sestávala ze tří průjezdů tratí vedenou většinou po "šotolině". Trať byla velmi kluzká a již první průjezd přinesl chybu, kdy se při podřazení zablokovala kola a vehikl šel po tečně mimo trať. Vrchní (a jediný) mechanik Dan dokázal v hodinovém servisu vyměnit rameno, vyťukat blatník, zavařit nárazník a dát vůz do laku. Zbylé dva průjezdy už byly v pořádku a přinesly posádce cenné zkušenosti jízdy za stížených podmínek.
Po přenocování v místním hiltonu se posádka vrhla do druhé etapy. Dle harmonogramu se měla dělit na dvě sekce po čtyřech testech. Jedinou obavou byla obloha jež mohla a také přinesla srážky. Adhese se tak měnila nejen v úsecich ale též v čase. O to však byl závod pestřejší. Pouze osmý test byl pro nehodu zrušen.
Výsledkově to nedopadlo růžově ale vidět cíl je krásné za každých okolností. Těšíme se tak na příští rok a další setkání u soutěžního sportu.


nocni

leva

po zavode

Po delší odmlce se sportovní vůz týmu ART vrátil na traťe soutěžní v osvědčeném osazení s Martinem za kolečkem, Jirkou s notýskem a nově i s citrusovým kurem na střeše.
Martin začal velmi rozvážně a první zkušební úsek mu přidělil 16. pozici. S přibývajícímy kilometry se pomalu zlepšoval a postupoval pořadím vzhůru ke třinácté příčce a tam trochu zaváhal.
Zdálo by se že původní zrychlování způsobila ubývající hmotnost paliva v nádrži. Jenže pak se vozu už nechtělo tahat dvě vypasená ...... a tak se mu lehce podlomily poloosičky. Asi...
V servisu vrchní mechanik jen visel na rtech jezdci jako pilotova fajfka. Pán si preventivně nechal po zralé(?) úvaze a několika potáhnutích vyměnit půl auta. Pak vyrazili a dokonce sestoupili o jednu pozici dolů aby v závěrečném testu výrazně zabrali a vyhoupli se rovnou na šťastnou osmou příčku!


v zatacce

dolu

po vode

Již tradiční odskok z tratí soutěžních si udělal Dan na kopci v Záskalí. Závod je součástí krušnohorského poháru. Vůz se po předchozí soutěži jevil být v pořádku a tak by bylo škoda ho nechat zahálet.
Dan si tak udělal takové selfíčko, kdy si kompletní závod vystačil (no musel) zcela bez asistence. Počasí tentokrát přálo a trať byla umytá po noční prohnané bouřce, zde bez vážnějších následků narozdíl od jiných motoristických podniků. První dvě tréningové jízdy byly posloužily k osvěžení znalosti jak je trať vlastně kopcem protažená. Třetí tímto první ostrá poměřila kombinaci jezdce a vozu s jediným konkurentem ve třídě. Dan by v lehkém závěsu. Před druhou započítanou jízdou se začala stahovat mračna a déšť přešel z mírného až do hustého a krátkého lijavce. To výrazně poznamenalo časy nyní ale ve prospěch našeho jezdce. Ten se takto dostal před konkurenta do vedení o pouhou desetinu vteřiny. Poslední a třetí jízda rozhodla bohužel v neprospěch Dana a ten se umístil druhý. Organizace závodu a byla naprosto bez chyb a celý průběh velmi příjemný čímž byl podtržen tento krásný zážitek.


v zatacce

dolu

po vode

A první soutěž roku 2016 je tu. Oba standardní spolujezdci svou účast museli odmítnout a Martin se musel poohlédnout po jiném odvážlivci. V práci oslovil velmi nadšeného kolegu a ten byl ihned po zkušební jízdě (jistěže v rámci pravidel) přijat jako spolujezdec na tuto soutěž.
Po pátečním najetí trasy, jež sestávala ze dvou úseků jetých oběma směry, se jevila odpolední etapa značně rychlou. Retardéry se tentokrát dávkovalo rozumě a pouze na místech nutných. Večer jsme se věnovali doladění fyzické kondice steaky a výtečným vínem.
V noci sprchlo ( naštěstí jen v noci ) a ráno, po nočním oplachu tratě, přesně v 8:12 jsme odstartovali na trať vstříc téměř osmdesátí ostrým kilometrům.
První RZ byla jeta na jistotu. Po první dvojici zkoušek jsme se nacházeli na krásném 36. místě celkově. Obuli jsme hned zkraje měkké slicky, zatímco u soupeřů bylo vidět obutí do mokra. V druhé sekci jsme postupně zrychlovali, ale polská konkurence, v čele s Magdou, značně ujížděla. Odpolední sekce byla lepší než ranní. Užili jsme si průjezdy na vytočenou šestku, kde jsme z felicie dostali max rychlost kolem 165km/h. Podvozek fungoval skvěle.
Kolem trati jsme měli čas vidět velké množství diváků a na přejezdech nám mávali caparti. A bezesporu i nám byl určen transparent "Seš dobrej", protože jsme do cíle dojeli na celkovém 29. místě a 7. ve třídě. Polské Civiky jsou výkonově výrazně lépe vybavené a na takto rychlé trati je těžké je stíhat. I tak jsme se dostali na rozdíl 1,5 vteřiny na kilometr. Vůz fungoval bez potíží a těšíme se na další klání.


v zatacce

Letošní babí léto si arena tým chtěl vychutnat během závodního víkendu v okolí Světlé nad Sázavou a bez bab.
V pohostiném kraji jsme najížděli dvě tratě v obou směrech novým zajížděcím vehiklem s extra pevným podvozkem a skrytým agentem novodobé říše zla v palubovce.
Po večerním tmelení (tlemení?) nám ráno další asijský agent naservíroval míchaná vajíčka, což bylo poslední návěstí pro ranní řazení vagónků na jednokolejnou trať, jež už tak byla zcela zahlcena od kuropění.
Martin, jinak mašinfýra pro tento podnik, vskočil optimisticky k ovladačům našeho stroje. Bohužel páteční epizodka s upadnuvším komínkem nebyla poslední a již během první rychlostní vložky mu zůstala jedna velmi důležitá páčka v ruce. V depu se drážní technici pokusili závadu odstranit velmi sofistikovaným způsobem, což se také povedlo. Alespoň na přejezd na dalsí zkoušku. Pak se opět páčka uvolnila a komínek též. Zvolený způsob opravy asi zase nebyl tak vyspělý. Ale nedivte se, ty vozy jsou hrozně zastaralé a bez dotací to dnes prostě nejde. Tímto bohužel výlet skončil ne zcela slavně.


v zatacce

V přípravě na další soutěž se tým arena jal potrápit lokální silnice v rámcí Krušnohorského poháru jež si tentokrát odskočil do hor Lužických na kdysi slavnou trať vedoucí do Záskalí.
Dan i Jirka se vrhli vzhůru kopcem, kde jsme kdysi sledovali slavné jezdce. Ti tenkráte kořili zatáčkovitou trať na legendárních strojích, jejichž udržované kopie se proháněli i tentokrát.
Účast v závodě byla krom zábavy i testováním zkráceného řazení a hlavně nového obutí před Rallye České Středohoří. Ta však byla den před konáním zrušena. Pneumatiky se po ránu nechovaly nijak úžasně, avšak s přibývajícím časem a teplotou se umoudřily a vzájemně si s piloty i vozem sedly.
Jízdy odsýpaly a po boku Dana se svezl i jeho syn Bára, jíž asi v budoucnu nějaké svezení za volantem sportovního vozu nemine...


v noci

sutry

kuci

A hurá do nové sezóny! Arena tým vyrazil v osvědčené sestavě na úvodní podnik ČMPR do Hořovic, kde se vloni velmi zadařilo.
Propozice utkání lákaly svou večerní etapou, slibující ne zcela všední zkušenost. Na vůz se pověsila světelná rampa předchozí den a tímto ušetřený čas umožnil posádce absolvovat seznamovací jízdy, technickou i administrativní přejímku bez asistence doprovodu. Ten si svá velectěná pozadí přivezl na místo až večer před slavnostním startem na náměstí v Hořovicích.
Startovali jsme přesně v půli pole 113(!) vozů na listině přihlášených. První etapa byla složena ze dvou průjezdů jedné trati. První průjezd naši borci jeli za soumraku, kde druhý již za plné tmy. Obtížnost nočních jízd nezlehčoval šotolinový povrch a z něho zvířený prach nakonec i s mlhou. Kvalitní jízdou bylo dosaženou čtvrté zatimní příčky před sobotním pokračováním závodu.
Ráno nás přivítalo slunce s příslibem krásného dne poněkud však hekticky nastartovaného. Díky výkonu z večera posádka startovala již 32. a úprk z hotelové snídaně zajistil včasné dostaveníčko na časové kontrole.
A pak již vše běželo jako po másle. Sobotní etapa se jela ve třech částech po třech testech. Tratě našemu vozu ne zcela vyhovovaly. Obsahovaly mnoho rychlých přímých úseků umravňovaných retardéry. A zde docházelo ke ztrátám, jež však pilot byl hotoven nahradit svým umem a odvahou. Cíle tak dosáhli na, s přihlédnutí k okolnostem, pěkném pátém místě. A že se okolo vozu dělo spoustu zajímavého. Setkání s cyklistou na trati rychlostní zkoušky bylo pořadateli komentováno: „My o tom víme to je místní blázen.“ Tušíme, že při jeho případném sestřelení, by nezachovali stejně chladnou hlavu. Setkání se srnama už tolik bouře u našich borců nevyvolalo, protože mu předcházel další cyklista vyskakující z dráhy řítícího se stroje.
Zajímavostí jistě je dokonalá časová konzistence posádky kdy se pilot vešel ve všech průjezdech do pár vteřin!


v noci

sutry

kuci

Sezóna 2014 se zdála býti již mimulostí, když tu se zrodil nápad zúčastnit se Rallye Světlá. Termín konání v půlce října mohl míchal počasím a také během pátečních seznamovacích jízd nevypadala obloha zrovna blankytně.
Soutěž se odehrávala v blízkém okolí Světlé nad Sázavou a obě tratě se jely v dopolední sekci dvakrát jedním směrěm, zatímco odpoledne byl průjezd druhým směrem.
Po ranní bitce o mísu (ano "tu mísu") nám pohled z okna penzionku nedával moc nadějí na oschnutí velmi posmrkaných silniček. Nicméně posádka se ke startu postavila rozumně a již v první zkoušce okusila jaké je jezdit po poli s nízkoležícím strojem. Naštěstí se pod plným plynem z živné půdy dostali na asfaltové podloží bez poškození jen s malou ztrátou časovou.
Následovala druhá a třetí jízda v pěkném tempu a ve třídě byli časy velmi vyrovnané.
Pak přišla čtvrtá rychlostní zkouška a toliko diskutovaná levá osm, kde vůz uklouznul do škarpy. Po dlouhém vyhrabávání silou motoru (diváci opravdu nepomohli) padla ztráta jedné minuty i kvůli proražené pneumatice. Tímto se naděje na pódium odsunula do pouhého čekání na chybu konkurentů. A na tu nedošlo a je to dobře. Ve třídě byli závodníci velmi vyrovnaní a šlo tak o velmi povedenou soutěž i pro naší posádku, jež utrpěla bramboru ale vcelku chutnou.


mimo trat

minuta v pr...

kuci

V předposledním červencovém víkendu se centrum závodu z lázeňských Teplic přesunul do Litvínova aby nebyl rušen klid obyvatel a hostů na procedůrách.
Industriální panoráma města Litvínov k automobilové soutěži padlo lépe. Vlastní dvě traťě zkoušek byly podobné jako nad Teplicemi jen o něco západněji položené. Nutno zdůraznit, že charakter i povrch tratí odpovídal závodu do vrchu spíše než soutěži. Na obou tratích bylo dohromady jediné odbočení.
Rozhodujícími faktory tak byly váha a výkon vozu a to nám nenahrávalo do rukou moc trumfů. K organizaci zázemí bylo jako vždy co vytknout ale časový harmonogram byl dodržen a po startu závodu už vše běželo dobře.
Hned od brzkého sobotního rána bylo jasné kam teploty poputují. Na dodržování pitného režimu jsme měli natrénováno (a někteří ještě zásobu) z předchozího večera, kdy jsme navštívili patrně jedinou funkční restauraci ve městě kde nevaří do tří. Do tří odpoledne.
Na prvním testu jsme zvolili taktiku oťukávání a zejména retardéry bylo nutné nepodceňovat. Za okrajem asfaltu byla zhusta jen škarpa a dále lesní porost. Před druhým retardérem jsme se dívali chvilku na cestu bočním okýnkem ale to bylo jen na probuzení. Také kontrolu v cíli bylo nutné probrat z klimbání a Jirkův efektní výjezd z posledního retardéru splnil tento úkol na jedničku.
Druhý rychlostní test byl okořeněn výjezdem na nezpevněný plácek kde se dalo vyrobit číslo pro diváky a také rychlou sekcí za oním jediným odbočením. To byl také jediný úsek kde se jelo z kopce a kombinace dvou levých zatáček byla již trochu "na srdíčko". Tuto zkoušku jsme projeli bez jediné chybičky. Časy vepsané na tabuli prozradily skutečnost předtím pouze tušenou. Nejsme na tom v porovnání s konkurencí zrovna nejlépe.
Po druhé vložce následoval servis a na ten jsme se dokochali předlouhým přejezdem, kde byl čas obhlédnout krásy Krušných hor. Před třetí ostrou jízdou jsme takticky rozhodly, že přidáme ale retardéry prodáme. Výsledný čas nám značil pouhou vteřinu zlepšení a bylo cítit, že pneu nejsou v ideální konstelaci vinou vysoké teploty. Čtvrtý test už se vyvedl o mnoho lépe. Zlepšení proti minulému průjezdu bylo o osm vteřin a to nám zvedlo náladu i vlivem nulové chybovosti pilota během jízdy.
Na přejezdu na start páté jízdy se odporoučel prvek spojující poslední díl výfuku a vůz dostal ještě sportovnější zvuk. Výkon vozu to však neovlivňovalo. Těsně před startem jsme tlumič nasadily do potrubí. Ihned na startu tento vypadnul a o pár sekund déle bohužel vypadnul i výkon pohoného agregátu a to zcela. Vůz jsme zvládli rychle odtlačit mimo trať a zbytek závodu si prohlédli jako díváci a stačili ještě okřiknout cikáňata přebíhající trať jak jím bylo třeba.
Identifikace závady nebude snadná, jestli vůbec možná, z důvodu pozdějšího bezproblémového nastartování vozu.


mimo trat

kolem gum

dřina

Třetím podnikem, kterého se letos účastnil náš tým byla soutěž v níž se nám loni jako jediné podařilo dojet a to 4. Pewag Rally Orlické hory 2014 startující z Opočna. Za volant se tentokrát po dlouhé absenci posadil Dan a notičky mu četl Jirka. S technikou to letos - ťuk ťuk - vypadá dobře a tak před startem neproběhla žádná evoluce.
  První rychlostní test se jel již v pátek a k večeru. To co předcházelo za (ne)organizační procesy se však vymykalo běžnému rozumu. Předepsaný čas startu a průběh pátečního odpoledne se tak jevil hraniční k nasazení světelné rampy. Nakonec nebyla potřeba ale jízda byla extrémně náročná kvůli zapadajícímu slunci.
Sobotní program soutěže začínal v pohodový čas. To dalo účastníkům v pátek dost času na seznámení se s místními obyvateli a jejich pohostinstvím. Teda kdyby bylo kde. Druhá RZ by byla rozehřátím na závodní den. Vinou havárie byla naše posádka "podarována" volným průjezdem.
Ostře se tedy, pro nás, jelo až ve třetím testu. Tato trať střídala povětšinu asfaltových povrchů s trochou šotoliny a průjezdy obcemi, lesy a poly. Posádka dorazila do cíle beze ztráty kytičky.
Čtvrtá zkouška se jela na stejné trase jako druhá a tentokráte se pilot již dočkal. Náročný byl zde zejména úsek s tekoucí vodou a šotolina důkladně prověřila styčné plochy vozu s podkladem. A nešlo jen o pneu. Pátá rychlostní zkouška opakovala třetí.
Šestý úsek byl posádce opět odepřen vinou další havárie. Poslední zkouška již nedávala šanci na výraznější zásah do boje o stupně vítězů, avšak zajetí celé soutěže bez jediné chyby a technického zádrhele je vlastně velice pěkným výsledkem. A z počtu odpadnuvších bylo zřejmé, že nejde o banální výkon.


rampa

kolem gum

dřina

Po skvělém startu do nové sezóny se tým zapsal do podniku V. Rallye České Středohoří 2014 mající centrum v Litoměřicích. Složení posádky bylo shodné jako v poslední soutěži jen role se prohodily. Technika opět prošla kůrou a hlavní mechanik zabudoval nové palivové čerpadlo a příslušnosti s tím spojené. Posádka na sobě též zapracovala a v rámci přípravy zkonzumovala blíže neurčené množství ideálního iontového nápoje a několik neštasných vepříků přišlo o meniskus.
  První rychlostní test byl náročný zejména počtem retardérů hrozících penalizací. Jirkovy se podařilo všechny projet bez doteku a zklamáním byl opětovný pokles výkonu známý z předchozích podniků .
Před druhou RZ proběhla servisní oprava a restartováním řídícího centra vozu se zadařilo dostat výkon agregátu na požadovanou úroveň. Průběh testu byl bezproblémový, pouze lesní spojka a průjezd viaduktem prověřil podvozkové skupiny. Trochu obav nesla nutnost dalších třech průjezdů těmito úseky a zda technika a pneu vydrží.
To však netušili co je čeká třetí zkoušce. Dlážděné useky mají jistě to nejlepší za sebou a adhese není také z nejlepších. Rozumným přístupem docílila posádka udržení vozu v celku i za cenu časového propadu.
Čtvrtá jízda byla kopií druhé a proběhla uspokojivě. Pátá vrátila závodníky na dlažbu. Opět vše proběhlo výtečně s druhým nejlepším časem v cíli.
Šestý úsek opět kopíroval druhý a sedmá zkouška byla zrušena. Osmý test opět bez potíží, a s zvesela houstnoucím deštěm, dokončil tým na druhém místě
Do poslední zkoušky posádka nastupovala s patnáctivteřinovou ztrátou. Po přísunu vody z mraků byl vůz přezut. Během testu Jirka se vzepjal a zajel nejlepší čas testu a stáhnul náskok prvního na necelým osm vteřin. Krásně tak obsadil stříbrnou příčku v cíli vydařené soutěže.


rampa

kolem gum

dřina

  Po loňské sézóně plné technických obtíží bylo přes zimu přistoupeno k jisté evoluci na sportovním náčiní. Pohoný agregát prošel ladící kůrou aby se zamezilo výkyvům ve výkonu a též elektrointalace prodělala kompletní předělávku. Velké oběti přinesl na oltář technické přípravy náš šéfmechanik Dan, jemuž tímto patří dík a uznání.
  Prvním letošním podnikem byla Rallye Hořovice 2014.
  Soutěž sestávala ze dvou etap. První jetá jako prolog se uskutečnila již v pátek a obě její RZ byly plánované na noc, čož bylo pro tým nóvum. Nakonec se jela pouze jedna, a za mokra to byl o to větší zážitek. RZ dopadla dobře tedy vlasně výborně - nejlepším časem ve třídě. Zbývalo se soustředit na sobotní část a posádka Martin a Jirka se nenechá rozptýlit.
Sobotní etapa začala RZ 3 Zaječov-Olešná jež startoval v mlžném oparu a proběhla bez chyb. Následující čtvrtý test byl zcela excelentí kombinací povrchů a míst. V lesním úseku se pilot nevyvaroval menší chybičky ale naštěstí se to projevilo jen lehkým zdržením a i přes to byl opět nejrychlejším ve třídě.
Pátá zkouška byla celá vedená lesem a také zde naše posádka neudělala jedinou chybičku a dosáhla na druhou příčku v RZ. Šestá zkouška byla opakováním třetí a posádka zajela téměř identický čas. Test sedmý kopírující čtvrtou zkoušku byl zlepšením o pět vteřin. Osmý test byl zrušen a v devátém se odchylka času vešla do jedné vteřiny s časem z RZ3 a RZ6.
Posádka nastupovala do posledního testu ve vedení s kvalitním časovým náskokem a vše se zdálo v naprostém pořádku. Přibližně ve dvou třetinách trati poklesnul výkon motoru a posádka doplachtila do cíle s velkou časovou ztrátou.
I přesto se nám podařilo udržet na prvním místě a obléknou si zlatý věnec pro vítěze..


nocni usi

bokem

bokem

  Letošní druhé klání volného poháru byla Rallye Posázaví 2013.
  Soutěž setávala ze tří etap po 3 rychlostních zkouškách. Všechny se nacházely v blízkém okolí Havlíčkova Brodu a jednalo se krásné průjezdy jak rozmanitou krajinou, tak obcemi, což je nutno zvláště dnes ocenit.
Po seznámení se s tratěmi testů, jsme se stáhli do příjemného penziónu a jedinou obavou zůstala starost o počasí na den závodu. Po několikahodinovém pozorování krajiny přes okna a dna sklenic jsme usoudili, že opravdu není v naší moci ovlivnit počasí.
Ranní pohled z okna nás bohužel nepotěšil. Pršelo a bylo hodně mokro. Dnes to bude spíše o technice jízdy než výkonu. Což by nám, na druhou stranu, mohlo pomoci.
Posádka se tedy nasoukala do vozu, ve správný čas přehoupla přes startovní rampu a zmizela vstříc prvnímu ostrému testu.
Bohužel netrvalo dlouho a do depa dorazila špatná zpráva o spálené spojce hned při startu jež vedlo k okamžitému odstoupení ze soutěže. Byla to velká škoda vzhledem ke krásným tratím a navíc se počasí umodřilo a soutěž končila zalitá sluncem.


prach jsi a v prach se obratis

  Nová sezóna je tu a ART se rozjel do malebného městečka Opočno, aby se v jeho okolí pokusil zúročit investici do naladění hnacího agregátu. Tím podnikem byla soutěž Rallye Cupu zvaná III PEWAG Rallye Orlické hory 2013.
  Soutěž sestávala ze 6 zkoušek rozložených na dvou "přírodních" tratích a autodromu Hradec Králové.
Prvním oříškem bylo už jen včas se dostat na autodrom Hradec Králové. Se "zásobou" dvou minut jsme prošli ČK a čekali na start 1RZ, která byla vedena jako paralelní jízda s nejbližším soupeřem. Jízda proběhla bez obtíží a vyrazilo se na 2.RZ opět sáhodlouhým přesunem.
Ve vesničce Olešnice se uskutečnil první ze tří průjezdů této trati. Vše probíhalo skvěle až na výkřik "Ježkovy oči!" za osadou Ježkovice, kdy jsme trochu prokličkovali stromy na výjezdu z levé zatáčky.
Následující zkouška strašila většinu posádek několika "autokrosovými" úseky. Toto se potvrdilo několika fatálními poruchami v obou z průjezdů. Než mohl kdokoliv svou drahocenou techniku obětovat, tak si musel počkat až na start zkoušky dorazí někdo z pořadatelů! Náš stroj naštestí proklouzl tratí díky precizní pilotově volbě stopy bez poškození. Tímto jsme měli nastaven časový etalon pro následující průjezdy obou tratí a jali se je zlepšovat.
Další testy byly opravdu "pouze" vylepšováním předchozích i přes několikerá klopýtnutí v navigaci. Po očku jsme tak pokukovali po konkurenční posádce, jež v 2.RZ nastavila čas zcela mimo naši misku. Tak jsme odkrajovali v každé vložce po kouskách z jejich minutového náskoku až do finálních 4 vteřin v náš prospěch.
Tímto jsme se umístili na druhém místě ve třídě a hlavně dovezli vůz bez jakékoliv závady do cíle.

Filcka na rampe

F frci

F frci

  Z malé loužičky přeskočil tým ART do větších vod a zapsal se k účasti do Rallye České Budějovice.
  Již ze startovní listiny byl patrný výskyt spousty štik a příslib kvalitního svezení.
Také rozložení tratí slibovalo větší možnost vyřádění ale také vyšší náročnost kladenou na naše matadory. Jak napsal jeden nejmenovaný pilot našeho týmu "Pro nás je to jako MS republiky". Ať už tím myslel cokoli, měl (asi?) pravdu.
Tak se hoši pustili do boje s rozvahou a cílem dojet soutěž v pořádku a snad i s nějakým skalpem na nárazníčku.
1.RZ byla jen ošlapávací a druhá lesní vlastně též. Na třetí už to chtělo zabrat ale tu se opět projevila slabina naší techniky a hnací agregát nejevil nadšení k práci jemu určené. To se bohužel neslo i zbytkem zápolení. Ve 4. RZ došlo k menší krizi, jež dobře dopadla. Pátý měřený úsek přinesl další zhoršení časů minulých a podezření na dýchavičnost motoru při vyšších teplotách potvrzovala 6. RZ, která se jela v lese a za asistence mraků. Najednou tu bylo zlepšení o plných 15s na zkoušku.
Sedmá RZ opět na slunci s plynem na podlaze a mrzkým časem a poslední osmá v lese bez výkonových výpadků. Tímto se posádka posunula na krásné třetí místo ve skupině. Od zadu.
Kromě obšírně známé ale neodhalené (neodhalitelné?) potíži s výkonem se jednalo o krásný závod s výbornou organizací a přínosem do nůše zkušeností. Jen tak dál!

Filcka

F frci

F frci

  Rozkvetly šeříky a "osvoboditelé" v Milovicích už delší dobou nejsou. Kdo je zde však pravidelným hostem je cirkus závodů Amater Rallye.
  Arena racing team vyrazil v plné sestavě tří pilotů s touhou aby tentokrát vše vyšlo a technika nezkalmala. Nezdařilo se vše na sto procent. Pohonný agregát nejevil snahu podávat plný výkon a docházelo i kompletní absenci výkonu. To však jen v krátkých časových úsecích.
Vůz byl obut v závodní sliky jež prokázaly výbornou funkčnost i za vysokých teplot. Postupně se situace pro ART vyvýjela dobře i kvůli obtížím soupeřů. Radikálně však vstoupilo do závodu počasí, kdy od čtvrté jízdy začalo pršet. Rozdíl v časech byl až půl minuty a tak ti co zajeli za sucha měli navrch. I bez přezutí se podařilo všem jezdcům dotáhnout všechny jízdy do konce a Martin si opatřil další kalíšek do sbírky za druhé místo.

Filcka

F frci

Fotky si můžete prohlédnout v galerii.

  Kalendář se překulil o další cifru a i seriál Amater Rallye pokračuje v zaběhlých kolejích.
  Opět se bojovalo v Milovicích na trati protažené vojenským areálem kudy se dalo. Pro tým arena byl závod velmi krátkým. Nově repasovaná skříň plná rychlostí se záhy proměnila v skřínku zabranující přenosu rychlosti z pohoného agregátu na kola.

Filcka

v garazi

krup

  Do dalšího ročníku Amater Rallye Cupu naskakoval tým arena racing opožděně. Dvě třetiny jezdeckého obsazení pojalo svou fyzickou přípravu na nadcházející sezónu vážněji. Vydali se tužit tělo a zkoumat stez(s)ky Korsické rallye.
  Premiérovou se tak stala až druhá zastávka nového ročníku na téměř domovské trati v Milovicích.
  Počasí vyšlo dobře, technika neklamala , převodová skřín řadila, kola se točila a výsledkem bylo obvyklé seřazení našich třech jezdců ve výsledkových listinách.

Filcka

3. kamen

  Naposledy se sešli borci a borkyně soutěžící v Amater Rallye Cupu na trati nejtradičtější ve vojenském prostoru Milovice.
  Staré náčiní nás již opustilo a tak od nynějžka máme v záloze pouze Jirkův zatím civilní turbo vůz a hlavním strojem zůstává paní F.
  Novinkou jsou však dvě nové tváře v týmu, které se již od svezení v horkém křesle navigátora nedají lehko odradit.
  Počasí závodu přálo, technika také šlapala a tak se celým dnem oba jezdci prokousávali bez vážnějších potíží. Výsledkem byl druhý pohárek přibyvší na Danovu poličku. Novopečený vícetaťka Martin byl pravděpodobně ještě rozptýlen zapíjením druhého potomka a tak se občas zamotal do hodin více než zdrávo. Důsledkem je poněkud zadní pozice v poli ale tentokrát to omluvíme.

Filcka

Brambora

  Návrat do poháru Amater Rallye Cupu si ART tentokráte naplánoval v poněkud větším stylu. Čtyři přihlášení jezdci značili vytažení starého náčiní a tak se na světlo závodní podíval po delší odmlce pan G.
  Trať v Sosonové je jezdcům důvěrně známa z předchozích podniků a tak nic nebránilo se vydat závodit. První kolo jízd proběhlo bez problémů, v druhém se však Jirkovi zdařilo o další kousek potunit již dávno vyměnění hodné blatníky. Tentokrát při sjezdu z mostku změnil své kontury levý přední kus. Možná to byl i impuls a při druhé jízdě Martina J. se vyvalil kloub levé polosy ze svého domoviště a závody tak pro tuto dvojici skončily.
  Druhá dvojice si zatím užívala jízd naplno. Tedy ne tak docela. Na Martina K. je paní F poněkud alergická a jeho mohutné ataky na akcelerátor velmi často odmítala a výkon přicházel přetržitě. Dan si na tento nešvar nestěžoval, tak vůz asi vycítí kdo se k němu jak má...
  Zbytek závodu nepřinesl větší vzrůšo vyjma děštivé přeháňky, jež ze zaprášených úseků trati poblíž šotoliny udělala dočasné kluziště. Mnozí na té skutečnosti prodělali a naopak jiní vydělali ale i to je součástí těchto klání.

Filcka

Golf

Filcka

Fotky si můžete prohlédnout v galerii.

  Tým ARŤáků se rozhoupal k vykročení z víceméně stojatých vod Amater Rallye Cupu na vyšší hladinu rallye sportu a podal přihlášku na Rallye show Stříbro. Propozice závodu slibovala nastínit jak jezdí velký kluci a to zejména traťí, jež vedla po běžné silnici většinou lesem se vší krásou i blízkostí nebezpečí.
  Strategie byla předem daná. Sám pilot Martin prohlásil za prioritu nejvyšší dojet do cíle, což bylo potvrzeno i na dlouhé poradě v pátek před soutěží. Porada byla tak náročná, až někteří členové týmu bědovali z rozbolené hlavy ještě v sobotní odpoledne.
  Nicméně brzké ráno nás nepřivítalo zcela ideálně a spolu s Rákosníčkem jsme se dokrájeli mlhou z ubytovny do pak fernet, kde přečkal noc náš stroj. V 8:40 to začlo a posádka vyrazila vstříc členité trati.
  A to je vlasně vše. Jezdci se za vydatného přispění navigátora nepodařilo vykolejit z původního závazku dojet. Jedno zaváhání tu bylo, naštestí bez efektů na karoserii a přilehlém okolí. A výsledek se samozřejmě dostavil a bylo jím krásné 2. místo ve třídě a 16. celkově.

Filcka

Filcka

Filcka

Fotky si můžete prohlédnout v galerii.

  V předjaří kolotoč Amater Rallye Cupu docestoval na testovací okruh v Bělé pod Bezdězem.
  Ač několik předchozích dekád vládlo suché a slunečné počasí, přímo před závodem se vrátil do kraje mráz a sníh. Tím trochu rostly obavy co obout na obruče. Volba byla jednoduchá z důvodu nemajetnosti jiných, nežli tvrdých slicků, ještě z železné zásoby fy Matador. Již první jízda ukázala jak moc je trať kluzká a bylo třeba se držet na konzervativní straně závodního amoku.
  Obrovská rána do týlu týmu přišla při první Martinově jízdě, kdy při průjezdu šikanou obnažilo LP zavěšení části, které se ve slušné společnosti neukazují. Tým se rozhodl to tentokráte nevzdat tak rychle a rameno s ustřiženým čepem vyměnit na místě. Díky následným problémům jiných posádek mohl Dan odstartovat již do druhé jízdy.
  Následující jízdy probíhaly vesměs bez potíží a i časy se postupně zkracovali. Ne tak Danova jízda páté rozjíždky. Při brždění před vracákem u kruhového objezdu, kde se dosahovalo vysokých rychlostí nepochopitelným nahrazením retardéru jakýmsi zúžením tratě se pilot poněkud zapoměl a brzdění bylo opravdu jedno z nejdivočejších. Nejprve šel stroj do smyku a následnou korekcí se otočil kolem svislé osy tak, že přicestoval do vracečky pozadu. Vše ale proběhlo pouze na asfaltce a po posunutí gum ohrazujících trať zařadil pilot 1. rychlostní stupeň a odjel do cílového kopečku. Teprve po zastavení závodníkovi došlo jaký "žertík" provedl a pořádný adrenalinový kopanec ho definitivně probral.


Filcka

Filcka

  Návrat na světové traťe se týmu tentokrát vyvedl. Amater Rallye Cup vyrazil na okruh v Sosnové kde se uskutečnilo již šesté porovnání sil ve všech třídách.
  Tentokráte tvořil jezdeckou sestavu pouze jeden zástupce ze standardního tria doplněn Martinem J. Pro něj to byl již druhý počin v našich barvách. Bylo to však poprvé co usedl v novém náčiní. Ani pro Jirku nebyl vůz zcela starou známou. Po "katování" neukázněným Martinem v posledním závodě bylo zjištěno, že poškození nebylo pouze otázkou zavěšení pravého předního kola ale přešlo až do nosné časti karosérie. Vůz tak absolvoval nápravu na rovnací stolici.
  Jak bývá zvykem v Sosnové, slunce nebylo vidět, i když ve zbytku kraje svítilo celý den ale trať byla mrazy vysušena.
  Jirka se celý závod pohyboval na třetí příčce ve třídě a podařilo se mu jí udržet. A tak dosáhl poprvé na stupně vítězů a odvezl si domů pohárek. I výkon Martina J. zaslouží pochvalu za držení kroku s ostatními pravidelnými účastníky a sedmé místo je rozhodně úspěchem.



Filcka

Opět na trati! Po absenci v poslením klání Amater Rallye Cupu zaviněném pracovním vytížením a nemocí, náš tým dorazil opět na start. Přijížděli jsme s odhodláním konečně dojet protože poslední závody nám především technika nevycházela vstříc.
Po seznamovacích jízdách byla vzájemná shoda, že tentokrát se pojede na jistotu, bez zbytečných excesů a hlavně aby se vozidlo, samozřejmě i s posádkou, dostalo v pořádku do cíle.
Trať byla suchá ale místy na ní mohl být nafoukán sníh, jež se časem uklouzal do ledovata. Rozjíždky probíhaly v klidu jen posádka žluté Honda Civic vytunila stroj okulením přes střechu, ale vesele pokračovala v závodě dál.
V místě vračečky, před úsekem kde se jezdí skrze garáž, se po dvou prasknutí pneumatik zjistil pozůstatek traverzy z konstrukce již neexistující budovy. Jak vozy projížděli vračečku smykem došlo k odhrnutí okolního rumu a obnažení této. Přítomný pořadatel sice nahlásil danou situaci vedení závodu, avšak úprva tratě byla ponechaná až po skončení rozjeté jízdy. To bohužel stálo posádku Škody Felice start č. 86 závod, kvůli ulomení závesu o uvedený profil.
Čtvrtá rozjíždka vystavila stopku našemu týmu. Neukázněný Martin i přes úvodní rozhodnutí katoval jednu ze zatáček a poškodil pravé přední zavěšení. Svého činu litoval a tak byl uvrhnut pouze do podmíněného trestu a platí příští chlastací kulturní akci


Filcka

Martin

Fotky si můžete prohlédnout v galerii.

Tak už se nám čas přetočil na zimní režim a dočkali jsme se třetího podniku Amater Rallye Cupu konaném v Milovicích. Trať byla vymotána kompaktně na západní časti areálu s několikanásobným průjezdem kolem startu.
Zbrusu nové obutí a suchá trať slibovala spoustu krásných zážitků pro všechny zúčastněné snad s vyjímkou týmu RP & spol, kteří vědí své. Našim barvám vystavil žlutou kartu silentblok držící převodovku, jež se rozhodl už víc nehrát pro tým a to již v první jízdě. Po improvizované opravě se s vozem dalo jet jen se zatnutýmy zuby. Trať byla místy dost rozbitá a o to více nám zatrnula při každé ráně, kdy se agregát opřel do lyžiny jak Dave Grohl za mlada.
I přes veškerou snahu a um jezdců se bohužel dostavila i druhá žlutá, kterou tentokrát dostala poloosa, znavená vším tím humbukem kolem ní. A pravidla jsou neoblomná a po druhé žluté následuje automaticky červená a odstoupení z klání.
Rozhodně jsme nebyli jediní kdo skončil pro technickou poruchu ale jak pořadatel doporučoval před startem, pokud trať není zrovna ze žurnálu FIA, je nutné techniku také pošetřit. Zajímavostí byla též poslední jízda při níž začlo notně pršet a zcela se změnili adhezní poměry. Pochvala tedy míří všem, kdo se dokázali ovládnout a dovezli stroj do cíle bez újmy!


Filcka

Filcka

Druhé klání sezóny zavedlo borce naší sestavy do světoznámého areálu v Sosnové u České Lípy, kde ještě v lesích doznívaly ozvěny ME v rallyecrossu. A účastníci Amater Rallye Cupu se nechtěli dát zahanbit a kopali své oře do slabin co to šlo!
Nové náčiní našeho týmu si s námi tentokrát začalo hrát hned během tréningových jízd. Po prvním průjezdu stoupala teplota chladícího média nad příjemnou hladinu a bylo třeba nahodit agregát vod větráků (©Tři sestry). Ventilátor však nebyl ochoten vykonávát svou funkci. Odborná pomoc musela přijít z řad spřátelených týmů, jelikož na tento závod dorazilo jen nejtvrdší jádro arťáků M & J.
Ač se ventilátor netočil popíjel proud a během rozpravy i projevil nějaké snahy a točil svým tělem. Po rozpravě byla tedy baterie vybitá a bylo nutno vůz startovat klikou tahem.
Tváře nastavené časomíře po první jízdě byly poněkud protažené. První kdo přišel do řecí a byl obviněn, byl samozřejmě ten kdo se nemohl bránit. Ano paní F byla obviněna ze špatného postoje k závodům. Ale jak už to tak v našem systému bývá, na vině byl gumový člen spojující sedačku a ovládací prvky vozu a již druhá jízda ukázala zlepšení o 15 vteřin.
Podařilo se dojet všech 6 jízd, ač ne zcela bez piruetek, alespoň bez poškození vehiklu. Výsledky jsou tedy v relaci výše uvedeného spíše sladkým douškem z poháru, který zpočátku dne obsahoval zdánlivě hořký obsah!

Filcka

Tak se nám rozeběhla nová sezóna Amater Rallye Cupu! Nebylo jinak, že opět v Milovicích.
Pro náš tým to byla velká premiéra, kdy jsme po vleklých potížích se starým vozem nasadili zcela novou techniku. Vzhledem k přítomnosti samosvorného diferenciálu a minimálního nájezdu před závodem se první závod vedl zejména jako seznámení s chováním vozu. Výsledky proto neohromily ale zároveň nebyly zklamáním, ba naopak příslibem do dalších klání!

Filcka

Fotky si můžete prohlédnout v galerii.

Závěrečný závod sezóny 2009-2010 Amater Rallye Cupu se odehrával na téměř domovské půdě v Milovicích. Trať obsahovala samé známé úseky ale opět poskládané jinak a tentokrát byla velmi dlouhá a střídali se rychlé úseky s lesní hliněnou cestou plnou výmolů a šotolinovými částmi.
Závod byl poznamenán velkým množstvím odpadajících vinou unávy techniky po náročné sezóně. Náš vůz byl po výměně palivového čerpadla zpočátku ve formě ale postupně ztrácel a motor nechtěl jít do otáček. Jezdci tak museli uspůsobit styl jízdy a využívat nižší rozsah otáček bez horní výkonové špičky. Bohužel ve třetí jízdě čerpadlo přestalo dodávat výkonodárné palivo a stroj byl odstaven.

Golfík

Pár fotek si můžete prohlédnout v galerii.

Další akce pořádaná v rámci Amater Rallye Cupu byla uspřádána na autodromu v Sosnové u České Lípy, který hostil již pěknou řádku závodů světové úrovně. Novinkou byla mezinárodní účast a směr jízdy po šotolinovém úseku ve směru ne běžném, se zajíždkou do sekce rallyecrossového Jokera.
Závod byl netradičně v něděli a byla zvažována varianta jet na trať již v sobotu a při střídmé zábavě být druhý den jako rybička. Jak už to bývá, našel se jeden neukázněný člen týmu (viď Martine), jež měl sebou láhev s odporným jedem alkoholem. Ráno jsme uvažovali špíše o krmení rybiček než jejich čilosti.
Nicméně sport je řehole a tak nezbývalo než se jít věnovat tomu kvůli čemu se sešlo velmi četné pole, zakončené tradičně paní doktorkou s nezvykle vysokým startovním číslem 125. Hned v první jízdě se mrtKa tým postaral o kotrmelec naštěstí bez újmy na osádce a ani vůz nevypadal o moc hůř (ehm) než před kotoulem. Pak už se jezdilo jak o život. Trať dost prášila a o to to měli rychlí jezdci složitější. A že se bylo na co dívat!
Naši piloti si drželi přiměřené pozice a Martin se pohyboval na pozici zajišťující dosáhnout na příčky z nejvyšších. Bohužel v momentě kdy se rozhořel konflikt o sestřelenou fotobuňku si pan G začínal učůrávat benzín z plastového těla palivového čerpadla. V klidu šlo spíše o kapky ale s běžícím čerpadlem byl proud paliva značný. Riskovat požár vozu se nejevilo dvakrát rozumné. Byli jsme nuceni odstoupit z výborně rozjetého závodu na skvělé rychlé trati. Po delší době jsme opět okusili hořčí stranu motorsportu.

Golfík

Po nekonečném blbnutí na letišti a v přilehlých polích se Amater Rallye Cup dostal na plně asfaltový okruh v Bělé pod Bezdězem.
První jízda byla naštěstí na mokru, kdy slabý deštík schladil horké a nabuzené hlavy a jelo se na jistotu. To ovšem netrvalo dlouho a spolu s osychající tratí rostla i teplota sliků a začalo se přitvrzovat. Důkazem je Jirkovo 8,5s zlepšení mezi 1. a 2. jízdou. Zásluhu na tom mělo i předávání poznatků mezi jezdci. Například se ukázalo, že je možné příjezd na stadion jet naplno. Kuželky kolem trati by o tom mohli vyprávět! Celkově se všichni jezdci vyhli chybám a každý následující čas byl rychlejší než předchozí. Martinovi však nebyla změřena 5. jízda a tak se propadl dolů polem. Celkově velice vydařený podnik!

Golfík

Pár fotek si můžete prohlédnout v galerii.

Sníh už nám všem závoděnímilovným leze i ušima a očekávání pevnější podložky do které by mohlo opřít stádečko poníků našeho stroje bylo ukojeno na již 7. podniku Amater Rallye Cupu.
Seznámení s tratí ukázalo zadní úsek vedený lesem stále pod vrstvou sněhu. Sliky musely ze stroje a pan G si nazul zimní botičky od Vraníků.
Závod se dále vyvíjel pro stáj velmi dobře, kdy nejlepší z naší trojičky okupoval dočasně třetí příčku. K dobru je nutné přičíst i absenci amatérských klempířsko-kovářských úprav závodního stroje. I když nějaké náznaky upravit pana G o přilehlé objekty zde byly.
Po několika jízdách kdy teplo sluneční a úsilí závodního pole udělalo se sněhem v lese konečné zúčtování se jevilo vhodným postoupit obměnu pláštů. Na přední nápravu šly sliky a jelo se útočit na lepší pozice. Nakonec to nevyšlo s výsledky lépe než na bramborovou medaili pro Martina, ale všichni jezdci se shodli, že tento závod byl ten z lepších, ne-li zcela nejvydařenější.

Golfík

Golfík

Golfík

Více fotek si můžete prohlédnout v galerii.

Oslavy nového roku jsou již starou záležitostí a tak vzhůru do Milovic na první letošní podnik Amater Rallye Cupu.
V sobotu jsme byli plni očekávání jelikož po tréningu panovalo v týmu až nezdravé sebevědomí.
Po prozkoumání povrchu tratě bylo jasné - tento den zvítězí ten kdo neudělá chybu a nevypochoduje z traťe. Ta byla celá vypluhovaná a částečně ledovatá. Pochopitelně jsme nasadili Vraníky nejhrubšího vzorku ale i to bylo málo. Ledová nákaza se šířila každým průjezdem každého jednotlivého vozu se zběsilě se protáčejícími se koly.
Výkon vozu za těchto podmínek nebyl stěžejní ale citlivá nožka a jemná práce s volantem musela přinést ovoce - nebo alespoň mísu na něj. Naši jezdci začli rozvážně ale nedokázali se zcela vyhnout chybičkám a i přes progresi v časech jednotlivých jízd na kýžené stupně vítězů nedosáhli. Takže to vyjde příště!


Golfík

Golfík

Golfík

Poslední sobotu jsme po měsíci opět navštívili sportovní areál v Sosnové. Tentokráte nás tam přivála akce pořádaná SQS Racing. Díky nízkému počtu úcastníků se každý vyřádil dost a doufejme i pozvednul své řidičské schopnosti za zimních podmínek.
Na rozdíl od posledního podniku nás čekala pouze "asfaltová" část bez zadního šotolinového úseku. Uvozovky jsou na místě. Tam, kde led nebyl ještě pred začátkem jízd, byl vytvořen záhy a na průjezdech to bylo znát. Výkon vozu tentokrát nebyl podstatný a šlo o to, jak si kdo poradí s parníčkem jenž vodí. Mnohdy až komicky pomalé průjezdy stejně vynášely vozy bokem do sněhových bariér. Záludnými se stávaly výjezdy po tečně, kdy si vůz pod sebou udusal polštář ze sněhu a nezbylo než vzít lopatu a dostat kola vozu zpět k pevnému povrchu.
To ovšem nebyl náš případ, všichni tři jezdci jeli hlavou a kroužili jen s občasným protočením okolo svislé osy. Kéž by to tak bylo i při ostrých závodech, že?

Golfík

Více foto v galerii a taky jedno videjko.

Na závěr roku vždy patří něco navíc a i letos dostali jezdci poharu Amater Rallye Cupu nadělíno. Ty vozy, které se nestačily rozpadnout po posledních masakrech provozovaných na tankodromu v Milovicích mohli okusit luxusu světových i tuzemských hvězd a svést se v areálu Sosnová.
Náš tým tentokrát vyrazil ochuzen o jednoho z trojice pilotů jehož semlel kapitalismus bez přívlastků. Zbylí jezdci se ocitali střídavě v obavách, která rána motoristická potká naší skvadru nyní, a napjatém očekávání jak to pojede. Startu předcházela malá práce na elektrice, jež se až na trati projevila specifickým módem (spínač ostřikovačů je od teď zároveň chcípák) a vlastní metoda seřízení geometrie.
Co nasadit za gumu (na auto) bylo opět oříškem ne zcela rozlousknutým a tak se 4 jízdy odjeli s měkkou směsí na předku a tvrdou v zádi. Vůz se tak stal přetáčivým natolik až se kouřilo od řídící tyče. Martin jakož velitel v zastoupení překlonil názor celku a dozadu putovaly zimáky. Klouzavá povaha vozu se umírnila a již se dalo jet více na jistotu. I tak ale kombinace mokrého asfaltu a bahnitých částí trasy kladla vysoké nároky na jezdecké umění. Bohužel ve výsledkových listinách jsme nehýřili nejrychlejšími časy.
Špión na trati ještě nahlásil, že šotolinový zadní úsek jezdí "velký kluci" nikoli čistou stopou na mokrém asfaltu ale zeširoka šotolinou a tak jsme hned přiložili další malé polénko do krbu zkušeností. Skvělé svezení a spousta zábavy - to byl poslední letošní závod. Poděkování za celý rok patří pořadatelům a bezedným kapsám sponzorů!

Tým arena racing přeje všem krásné vánoce a těšíme se na tratě v roce 2010!

Golfík

Více foto v galerii.

Po posledním závodu měl pan G poněkud šmajdavé zadní nožičky a náprava zadní nápravy probíhala, jak už to tak v anarchií vedeném týmu bývá, na poslední chvíli před závodem. Nicméně po zkušební jízdě na letišti se zdálo vše v pořádku.
Tréningové jízdy prokázali čím dál větší rozmanitost stavěných tratí, kdy doslova průjezd lesem je v kontrastu s cca 300 metrovou rovinou bez berliček bezpečné jízdy ve tvaru retardérů.
No nic bylo ostartováno a první jízdy, viděno zvenčí, brali všichni s velikým respektem. Naproti tomu druhé jízdy již ukázali opravdovou sportovní náturu většiny pole. Bohužel pro náš tým byla tato jízda poslední, kdy se nám spustilo jedno z předních kol s poněkud větším partnerem lemujícím trať. Potomkem tohoto spárování byla narušená integrita podvozkových skupin a jmenovitě rozvrácená spojovačka řízení.

Golfík

Vzhledem k nepřítomnosti týmového fotografa si dovoluji pozvat vás do malé galerky jinde.


3 Amater rallye cup 24.10.09

Po posledních 4 podnicích vládlo v týmu ne zrovna pozitivní myšlení a to především kvůli závadám provázejících nás od památné akci s krátkou převodovkou. Nyní můžeme tedy směle zvolat:

Dojeli jsme!!!


Nebylo to tedy úplně bezbolestné a pan G má nějaká bolístka po těle. zejména zadní náprava dostala poněkud více zabrat, jak můžete vidět v záznamu Martinovy 3. jízdy

Golfík

Vzhledem k nepřítomnosti týmového fotografa si dovoluji pouzit bez dovoleni fotku Martina Trdly a zbytek jeho skvělých fotek doporučuji zhlédnout v jeho galerii.

V okurkové sezóně amaterských závodů jsme v týmu marně hledali nějaké rozptýlení a tak jsme lačně skočili po šanci vidět něco nového. Poslední víkend nám pan Černý přiblížil motoristickou disciplínu za níž odplul do Nového světa.
Podle instrukcí jsme palivo pro posádku přelili do plastu a vyrazili v kompletní sestavě vstříc zážitkům. Než jsme dojeli na místo, tak se nám k velké nelibosti Čuminiho, onž řídil, podařilo vyprázdnit první nádržku a ani nevadilo, jak by řekl klasik, že "chčije a chčije". Cestou nás ještě pobaví/vyděsí volební kampaň místních nacionalistů. Za použití červené a černé barvy se jejich plakátky formují do tvarů písmen hlásajících názory typu "Ausländer Raus!" a "Arbeit für Deutsche!". Hmm...
Po navedení do příslušného oddělení kempu se vydáváme do depa. To je tvořeno velice rafinovanou kombinací stání vozů a zároveň stánky s lákadly útočícími na pud nejnižší. První pětice škopků zmizí hned.
Technika terénních bugin je poněkud exotičtější a zejména tlumící jednotky velikosti lehce vyššího vietnamce dávají tušit k čemu jsou dimenzované. Zaujala též zcela rozdílná koncepce, kde na jedné straně byla platforma alá Porsche (motor za zadní nápravou a převodovkou) a kontrastem k tomu buginy s motorem uloženým vpředu. Po okouknutí techniky, jež mezitím vyprděla ven ze stanu, byl čas jít dobít zajímavou kótu. A výhled jsme měli dokonalý.

Baja trat

Ve vykotlané krajině Lužické země byla vytvořena trať se třemi paralelními okruhy. Jedním se protahovali borci jedné stopy, druhým veliké buginy a tím posledním klasické vozy rallye/rallyekrosu. Blízké břízky (no ony to byly borovice ale jak je jednou Jirzi oslovil už to něšlo změnit) nám poskytly službu neočenitelnou zejména po zkonzumování třetí dávky místního "piva". Byli jsme tak inspirací pro několik tisíc diváků za zády a tak ToiToi&Co něměli moc práce.

Peter

Dle programu pünktlich začali jízdy kolem půl druhé. Motorky rotují vzduchem, písek lítá od kol do mnohometrové výšky a člověk tak nějak neví kam má čučet dříve. V nejvypjatějších jízdách jsou na place 2 motocykly, dvě buggy a dvě rallye auta najednou. Systém závodů nám trochu uniká ale šlo spíše o exhibici. A podle toho to také vypadá. Zejména Peter vodil auto velice efektními oblouky ale i tak dokázal téměř dojet kolegu Blocka. Načež otočil auto a stojíce na rámu a mávajíce divákům projížděl kolem. Chápali jsme, že rukou kterou nemává řídí ale čím přidává plyn nevíme. Asi má nějaký delší orgán než mají běžní smrtelníci (čemuž by i nasvědčoval permanetní spokojený úsměv jeho spolujezdkyně).

Peter

Zatímco odpoledne příjemně plynulo a páté pivo bylo již dávno součástí historie přišla přestávka před posledním dějistvím. Tu jsme pro změnu zcela netypicky vyplnili vyplněním útrob gigantickou krkovicí za více než lidovou cenu (ehm) a přelitím další nádržky paliva tentokrát s příchutí fíku.

ARTaci

Večerní finále bylo spíše na efekt kdy cílem bylo mít nad vozem skákající buggy nad níž letí motocykl. Myslím, že k tomu opravdu několikrát došlo. Pak krásný ohňostroj s pozadím z kýčovitého západu slunce a hurá na párty!

ARTaci

Tady už se bohužel příběh začíná poněkud trhat. Takže abych to shrnul krátce musím použít okřídlené formulace: víno, ženy, zpěv. O čem už se v příbězích a písních moc nemluví je realita probuzení a s ním vystřízlivění. No nebylo to poprvé ani naposledy. A to mi připomíná skutečnost vyhlášenou místními tlampači. Celá tato akce byla jakousi upoutávkou, nultým a přípravným ročníkem a v roce příštím se pojede opravdový závod na 300 mil.
Also Grüss und nächste Jahr alle Auf wiedersehen!


Milovice nám už zase nepřály! Poslednímu závodu uzavírající sérii Amater Rallye předcházelo rozhodnutí postavit převodovku se zkrácenými převody. Celá anabáze měla několik zajímavých i překvapivých okamžiků, nicméně v pátek v deset večer před závodem se vůz rozjel a tím se také potvrdila účast v závodu.
Po projetí tratě bylo jasné, že jde zatím o nejdelší jízdu co jsme kdy absolvovali ale nebylo se čeho bát. V první ostré rozjíždce došlo k zastavení závodu kdy konkurenční jezdec týmu RP znečistil značný úsek trati olejem z proražené vany. Po uvedení dráhy do sjízdné podoby se dojela první jízda již v klidu. Bohužel pro náš tým již nic jiného než klid nepřipadal v úvahu, kdy z převodovky opět unikal olej z oblasti levé poloosy, která byla vytržena z uložení v diferenciálu. Pravděpodobně pojistný kroužek nevydržel a odřízl nás tak ze závodění.
Uvidíme (se) na podzim!

Golfík


Vzhůru do Milovic! Námi nejoblíbenější seriál závodů Amater Rallye se chýlí ke konci a v sobotu jsme se účastnili již devátého podniku. Již směrování šipek do "boxů" nám dávalo tušit páně Blahouta nevyzpytatelný smysl jak namotat trať. Vždy překvapí a i tentokrát se had vinul cestou a doslova necestou.
Trochu jsme rozmýšleli jaké obutí zvolit, protože vlhko a jízda mimo pevné silnice zaručovala značné znečištění trati. Spolu s vyhlídkou na déšť bylo rozhodnuto volit prořezané měkké sliky. Volba se ukázala dobrou, kdy po oťukávání trati v jízdě první, se naši piloti zlepšili v druhé o celých 10 vteřin. Bohužel po jejím dojetí se z pod vozu linul zápach ne zcela typický a kaluž oleje pod strojem dávala tušit závažný problém pravděpodobně na převodovce. Ze závodu jsme tak odstupovali z 6. a 7. místa absolutního pořadí.

Golfík




Do kopce! O proběhlém víkendu jsme se účastnili závodu do vrchu Ještěd Over. Trať závodu byla vedena po veřejné silnici od Hořeních Pasek k Výpřeži.
Dle zveřejněné startovní listiny jsme se mohli těšit na pěknou řádku konkurentů i nám neznámých a předpokladem byla nemožnost opakovat umístění na bedně. Tyto myšlenky se však během dne zcela vytratily zastíněny tím co se dělo na trati. A nebyla to podívaná oku lahodící. Tedy pokud jde o nás, fanoušky automobilových závodů. Pokud by se kolem trati sešli příznivci autobusové dopravy a exhibičních jízd na čtyřkolkách, pak nemohli být spokojenější.
Výsledkem je zajetí pouhých dvou ostrých jízd (2:15 min) v časovém rozsahu 10 hodin v poli cca 60-70 aut startujích po půlminutě.
A jak jsme dopadli? Kdo ví? Po celém dni čekání, dopoledne zpestřeném deštěm (tady tedy přiznávám, že není možné pořadatelům přičíst vše), jsme neměli náladu čekat dalších několik(?) hodin na vyhlášení vítězů a výsledky se panstvo neodvážilo vyvěsit na oficiální web do teď.
Lítost musím též vyjádřit i cca 20 "maršálům" na trati, kteří byli na místech již od šesté hodiny a pokud jsem dobře viděl, tak po nich Pan velkopořadatel hodil 2 tatranky i když měli (údajně) slíbený oběd. To se ani není co divit mnohým, kteří opouštěli své posty ještě před dojetím druhé jízdy. Toho možnou příčínou bylo spojení, které se pokud vím používalo ve středověku, kdy posel vyrazivší na koni (čtyřkolce) vykřičel do kraje co se lidu (maršálům) davá vědět. Vysílačky? Mobilní telefony? Ale jděte!
Tak můžeme, mimo vážného doporučení neúčastnit se něčích exhibicí za vaše peníze, nabídnout pouze pár fotek a videí.


Golfík

Zase na bedně! Poslední podnik Amater rallye se odehrál na dobře známém testovacím okruhu v Bělé pod Bezdězem. Již příjezd do areálu a umístění parkoviště strojů dávalo tušit, že trať je zejména na horní ploše zamotána netradičně a došlo k využití prostor, kde je běžně parkoviště vozů.
Po zběžném obhlédnutí konkurence jsme zjistili další posunutí její techniky zatímco my jsme stačili kromě napravení škod z posledního podniku vylepšit vůz o posilovač řízení. Vyhlídky na stupně vítězů se nerýsovaly moc jasně. Jezdci si ale vzali k srdci jet hlavou a vše vsadili na jízdu bez chyb. Co se zdálo nereálné se změnilo ve skutečnost, kdy jeden z hlavních konkurentů vyrobil v poslední šesté jízdě velkou chybu a posunul tak našeho nejrychlejšího pilota na bronzovou příčku.
V naší video a foto galerii jsou připraveny pamlsky pro oči i uši.

Kameník


Na další závod seriálu Amater rallye jsme odjížděli s úsměvem na tváři a vidinou dalšího pěkného výsledku. Trať byla v Milovicích trochu méně zamotaná než posledně. Počáteční rozpor ohledně obutí nakonec dospěl k závěru vyjet vpředu na poloslikách (ojetý zimáky) a co je vzadu je vlastně jedno. Hned po pár prvních jízdách se začalo s tím, co je na jaře nejdůležitější - odtučňovací kůrou. Nejdříve po malých soustech, takže levé zrcátko pryč! Po skončení dopolední části závodu byli všichni tři naši jezdci v předních pozicích výsledkové listiny
Odpolední etapa nám již přinesla zcela jiné zážitky. Na stroj byly nasazeny sliky a Martin zajel své nejrychlejší kolo ale Jirka byl ještě o 8s rychlejší. Příčina byla zcela jasná - mezi jejich jízdami jel Dan a odlehčil vůz o zbytěčnost zvící předního nárazníku a dále nárazník odlehčil pokrokovou metodou broušení vozem o zem. A pak už přišla on památná 5.jízda. Nejprve Martin zastlal vehikl v měkké podušce mimo trať (pravé zrcátko, blatník a okno fuč) z níž se mu nechtělo a tak povolal pořadatele. Po velmi rychlé Danově 5.jízdě vyrazil v té době bronzový Jirka, aby urazil levé kolo hned v druhé zatáčce trati. Vše si můžete prohlédnout v naší video i foto galerii.

kolo
rameno


První letošní závod, jehož se účastnil náš tým, se odehrál 28.února v areálu letiště Milovice. Šlo o VI. amater rallye a náš tým v plné sestavě tří pilotů nedopadl věru zle. Trať závodu byla proti zvyklostem delší a zpočátku mokrý povrch se postupem dne měnil vytažením bahna na trať na hodně kluzký .
Celý závod jsme odjeli na sériových zimních gumách tentokrát bez problémů s obutím. Ozvala se nám trochu technika, kdy jsme se po ránu posmívali ventilátoru, že má nějaký nezdravý chrapot v krku a tak to ten hajzlík slyšel a úplně se rozsypal. S vidinou zavařeniny jsme na startu stále předbíhali (díky všem co nás pustili ať už vědomě či nevědomě) a po každé jízdě následovalo dochlazování plachtením po obslužné dráze letiště.
Jak můžete ve výsledcích vidět, tak šance našeho šampióna Martina zhasly ve třetí jízdě kdy si dávál dostaveníčko s fanoušky a rozdával podpisy odměnou za to, že ho roztlačí. Tím se otevřela premiérová šance na pohárek pro Dana, který si přinadělil k nedávným kulatinám.

Dan

Fieldmann
Millers Oil
arena auto-pneu servis
silponix

Lenka Nováčková

vedení účetnictví
a mzdové agendy